Článek
Meandry Svatojánských proudů
Na Velké řece, jak si ji trampové nazvali, vznikly první osady, nejznámější je Ztracená naděje neboli Ztracenka, ale už není původní. Do přírody sem jezdili například Jarka Mottl, Jarda Štercl, Zdeněk Burian nebo fotbalista Ladislav Ženíšek.
Vznikla v roce 1918, v roce ji 1940 poničily ledové kry, v roce 1943 ji museli přenést kvůli stavbě Štěchovické přehrady. Tím zanikly i Svatojánské proudy. Na skalnatou podkovu s osadou a totemem, kolem něhož jsou tabulky se jmény zemřelých kamarádů, uvidíte z protější strany ze Smetanovy vyhlídky.
Na skalní hraně Smetanky stojí několik chat, výhled na protější stranu, na Mravenčí skálu, je nádherný, uklidňující, téměř nezastíněný stromy a křovisky. To se dá říci o dalších skalnatých ostrozích, z nichž je také hezký pohled na řeku a protější stráně. Ale je tu více stromů.
Kde kdysi stávalo jen pár chat, povětšinou postavených z různorodého materiálu, sruby byly zpočátku výjimkou, se rozprostírají shluky obydlí. Na mnoha spatříte bílé talíře satelitů. Pod širákem už dnes spí jen hrstka statečných, stan si postavit, kde se vám zlíbí, už je také minulost.
V sobotu po práci ven do lesů
Ze Štěchovic prochází osadou nejstarší turistická stezka u nás – Povltavská. Pod Mravenčí skálu jezdila před 1. světovou parta 6 trampů, říkali si Divočáci. Tábořiště nazvali Vydří. Z něho pak přišel podle legendární povídky Breta Harta název Tábor řvavých. V roce 1918 se dali dohromady s další pražskou partou, Hopsajícími derviši, a jméno vybrali podle filmové kovbojky Tábor ztracených nadějí.
Trampování začalo v sobotu po práci, jezdilo se v civilu, maskáče a usárny přišly až po druhé válce.
Trampové byli hodně činní v protinacistickém odboji. Po druhé světové se zakazovaly potlachy, bouraly osady, na volně žijící lidi pořádali hony policisti ve spolupráci s uvědomělými milicionáři. Přesto se jezdilo dál, zpívalo, navzdory soudruhům vznikla Porta... O historii trampingu se dozvíte v muzeu v Jílovém.
Konečná u Taterů
Stezku osadami Svatojánských proudů uvidíte zčásti právě z vyhlídek na pravém břehu Vltavy (Máj, Bednář...). Klikatí se lesem, aby seběhla na chvíli k vodě, zase vystoupala a projdete tu dokonce tunelem vyraženým ve skále. Nádherná procházka končící pod sochou Jana Nepomuckého, přenesenou z místa, kde kdysi stála. Socha dala proudům jméno, před pár lety její repliku spustili potápěči do místa, kde stávala.
Courání od Štěchovic se obvykle končí v legendární hospodě u Taterů v Třebenicích. Bývá narvaná po střechu, tady společensky žijí staří pardálové se svými squaw, ale i mladší generace, ponejvíce v maskáčích a dobré náladě. Kytary, bendža, pivo, panáky, po stěnách vlajky, fotky…
Tady tramping stále žije, byť v moderní podobě. Ale nejen Vltava žila trampy, to samé Sázava, Berounka, Kocába, velké trampské hnutí bylo a je na Moravě, hlavně Brno, i na Slovensku.
