Článek
Únor bílý? Tak to se v letošním roce královně zimy nepovedlo. I sám Děda Mráz se zalekl nezvyklého nástupu jara a s doprovodem křehkých sněhových vložek a křišťálových krápníků na zimní stadion v Ústí nad Orlicí raději nedorazil. A tak Marfuša marně smutně vyhlížela pomocníky, když jako zázrakem ze skutečné pohádky se objevili členové Církve bratrské z České Třebové a pobočky v Ústí nad Orlicí, coby vzácní hosté z dalekých zemí, a o program karnevalového veselí bylo postaráno.
I úvodní promenáda byla poznamenána venkovním slunečním prostředím odrážejícím se v ledové ploše, nad kterou zejména poletovala řada mušek, broučků a berušek. Z tradičních masek nechyběly jen sličné princezny v lehoučkých šatičkách. Jinak barvami hýřící projíždějící skupina více než sta účastníků připomínala spíše radosti jara postaviček padesáti centimetrů i odrostlé až dvoumetrové generace, co se týká výšky i stáří.
A tak zástupci zemí slunce po rozprávce s černoškou o Africe zaveleli k nástupu na českou tradiční hru rybičky. Při znějící melodii "Chytili jsme na pasece žížalu, žížalu, to protože utíkala pomalu, velmi pomalu" po rybičkách ani stopy, snad jedině ta žížala. Situaci nakonec zachránil sice ještě maličký, ale přesto obávaný žralok.
K výuce současných zimních ledních sportů pak vyzval brněnských hokejista s uměním krasobruslařských prvků. Po ukázce malých krasobruslařek Taneční školy v České Třebové byli budoucí adepti na trojáky a čtveráky poučeni, že je třeba především umět bezpečně padat a navíc i elegantně. A tak jako nová objevná karnevalová disciplína byla soutěž mezi kužely o nejhezčí pád a délku skluzu.
To vyprovokovalo i ty méně odvážné k podjíždění laťky a když byla zatraceně nízko nad ledem byla zdolávána plížením či šipkou jako do skutečné vody, což nezvyklou teplotou měknoucí led tak trochu připomínal.
Následné žhavé rytmy moderních hitů ještě více rozehřály mladé, starší, rodiče i děti, nováčky na bruslích s chodítky, diváky za mantinely a bylo na čase provést vyvrcholení karnevalu v podobě vyhlášení nejhezčích masek. To pro pořadatele vůbec lehké nebylo a tak každý účastník obdržel nějakou vylosovanou cenu.
Závěrečná fotografie pak byla důkazem, že se všichni rádi po roce zase sejdou a předaný diplom bude vítanou ozdobou stěn domovů. Vždyť to bylo možná vůbec poslední rozloučení zhruba 250 účastníků s letošní zimou.
