Hlavní obsah

Slovenské národní povstání upadá pomalu v zapomnění

Novinky, Vratislav Konečný

Před 73 lety vypuklo na Slovensku povstání proti Němcům i domácí vládě, které mělo být celonárodní. Nestalo se tak, ale přesto mělo velký význam pro budoucnost Slovenska, které se jako Slovenský štát připojilo po bok nacistického Německa. Vyhlášeno bylo 29. srpna 1944 ve 20 hodin v Banské Bystrici.

Foto: Vratislav Konečný

Povstalecký vlak Hurban pod zvolenským zámkem

Článek

Byla to podle prezidenta E. Beneše šance „zachránit Slovensko a Slováky, aby nebyli pokládáni na konci války za poražený národ”.

Němci odzbrojili vojsko v kasárnách

Po boku Slováků bojovali i Češi (2000) a řada dalších příslušníků evropských národů. Boj se týkal ale nejen Slováků, předpokládaná ofenzíva Sovětů s našimi jednotkami přes Karpaty v oblasti Dukly měla otevřít cestu východní frontě přes Slovensko a Čechy na Berlín.

Bohužel se tak nestalo, východoslovenské divize byly odzbrojeny a Němci se zakopali v oblasti Dukly, kde vykrváceli Sověti i naše jednotky.

Povstalecká Bystrica

Centrem povstání se stala Banská Bystrica, kde je zbudováno muzeum SNP. Povstání vedli generálové R. Viest a J. Golián. Němci nasadili pravidelné jednotky včetně pancéřových, povstalci nedisponovali ve velkém těžkou technikou. 

K dispozici měli letiště Tri Duby, kdysi oslavované místo, které žije jen ve vzpomínkách několika pamětníků. Sem mířily i výsadky vojáků a partyzánů ze SSSR, i část zbraní, nebyl jich ale dostatek

I zde šlo o politická rozhodnutí. Stalin nebyl pro vítězství povstalců, dobytí území měla přinést pravidelná armáda. Obavy byly také z toho, aby nevypuklo předčasně povstání v Maďarsku, ale Němci si situaci na jihu hlídali.

Politika, politika...

V hře byly dva politické aspekty. Londýnská vláda chtěla obnovení ČR v předválečném stavu. Moskevští komunisté chápali slovenský odboj jako základ obnovení republiky na sovětských principech. Na Slovensko byli vysláni Šverma a Slánský, toho nechal odsoudit K. Gottwald v politickém procesu jako zrádce.

Po skončení bojových akcí dekoroval tehdejší prezident Slovenského štátu Jozef Tiso 30. října v Banské Bystrici příslušníky SS jako zachránce před povstalci.

Po rozprášení povstalecké armády 27. října 1944 se část vojáků rozhodla pro partyzánský boj na středním Slovensku. Povstání iniciovala Slovenská národní rada, nemalý podíl měli i slovenští komunisté. Jedním z hlavních činitelů byl nacionálně smýšlející Gustáv Husák. Po válce byl jako nacionalista komunisty vězněn.

Krutá pomsta

Povstalci se stáhli do hor, Němci řádili na povstaleckém území spolu s kolaboranty velmi zuřivě, za oběť padla řada lidí, vypáleny byly při trestných akcích celé dědiny. Přesto lidé partyzánům pomáhali. Fronta se na Slovensku „zasekla“ až do jara 1945, kdy se podařilo přejít za obrovských ztrát přes Karpaty.

Nebyla to ale prohraná válka, vojenské vystoupení proti nacistům na tak velkém území bylo velmi odvážným činem, bohužel z mnoha důvodů selhal. Většina povstalců v nepříznivých podmínkách tuhé zimy přečkala do jara příchodu Sovětské armády a čs. jednotek a přidala se k pravidelnému vojsku.

Největší připomínka SNP je ve jmenovaném muzeu v Banské Bystrici, v nedalekém Zvolenu je replika obrněného vlaku. Povstání ale pomalu upadá v zapomnění, je to součást moderních dějin kdysi jednotného státu.

Reklama

Výběr článků

Načítám