Hlavní obsah
Klášter v Beňadiku měl i dělové bašty Foto: Vratislav Konečný

Slovenské hrady nejen v Pohroní byly často v českých rukou

Hradními zříceninami Slovensko oplývá. Většina hradů byla postavena po tatarském vpádu roku 1241, kdy nájezdníci vydrancovali podstatnou část země. Poskytovaly ochranu, sloužily jako strážní pevnosti, zároveň jejich pomocí ale šlechta stále více upevňovala svou moc.

Klášter v Beňadiku měl i dělové bašty Foto: Vratislav Konečný
Slovenské hrady nejen v Pohroní byly často v českých rukou

Většina jich stála na začátku 15. století. Za vlády Jana Jiskry z Brandýsa, (1400- asi 1469) bývalého husitského hejtmana, který po Lipanech přešel do Zikmundových služeb, měla i české posádky.  

Pohronské hrady chránily také těžební města, Kremnici, Banskou Bystrici, Banskou Štiavnici, třebaže tyto lokality mají městské hrady.

Levicích najdete restaurované ruiny na kraji města. V objektu sídlí muzeum, hradby jsou opravené a je zde nádherný kontrast mezi středověkou a novodobou pevností. Pár desítek metrů od kdysi velké protitatarské pevnosti se rozkládají ty soudobé – supermarkety.

Opevněný klášter Hronský Beňadik

Gotický benediktinský klášter stojí na místě, které se říkalo Slovenská brána. Stýkaly se tu kupecké stezky a králi Gejzovi se tu zalíbilo, také věděl, že z toho něco kápne i pro korunu. Mýto se vybíralo jak za cestu, tak za plavbu po Hronu.

Klášter sloužil i jako administrativní centrum, ověřovali zde listiny, vydávali knihy. V 16. století se stále vzrůstajícími nájezdy Tatarů na Slovensko ho mniši opustili a stal se pevností. Městečko nájezdníci třikrát vypálili, za hradby se nedostali.

Mnoho takto opevněných církevních staveb neuvidíte. Pro věřící je „tahákem“ rouška, na níž Veronika zachytila Kristovu krev.

V roce 1950 v klášteře StB zřídila lágr pro řeholnice z celého Slovenska, o dvacet let později se stal národní kulturní památkou.

 Ruiny kdysi mocných hradů

Dál proti proudu se tyčí na vysokých skalách nejprve Reviště, poté i Šášov. Pod Revištěm narazíte na  vodácké tábořiště, velmi pěkné místo na spočinutí. Ruina je zarostlá, ale z jejích oken jsou pěkné výhledy na řeku a údolí kolem. Kdo všechno ho měl v držení, není podstatné, maďarská jména nám moc neřeknou, jedno jméno utkví v paměti,  Jan Jiskra z Brandýsa. Vládl skoro 20 let na Slovensku, částečně za nezletilého Ladislava Pohrobka.

Jacísi Dóczyovci, kteří hrad získali od královny Alžběty, si z něj udělali loupežnické sídlo. Královská moc proti nim vytáhla a poté už zbyly jen kameny, které občas spadnou do hronského údolí.

Přejel jsem most přes Hron a po několika kilometrech nade mnou ční Šášov. Také patřil Doczyovcům, strach z nich měla hlavně baňská města, krutě se chovali i k poddaným. Dál vede silnice do centra středního Slovenska k povstaleckému Zvolenu a Banské Bystrici. Obě města v posledních letech prokoukla, zvláště Bystrica je z turistického hlediska velmi atraktivní.                                   

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků