Článek
Domy jsou nádherné, fotogenické, na několik a je vyryt do omítky celý příběh. Bohužel občas s asijskými obchody s laciným zbožím vystrčeným příchozím naproti, ale na to doplácejí i jiné historické celky. To vše je vidět.
Rozsáhlé podzemí
Co neuvidíte, pokud tam nevlezete, je slavonické podzemí. Střed města je protkán stovkami metrů úzkých chodeb, mapa by vypadala jako řádění šíleného lýkožrouta. Tady ale řádili kamenožrouti, respektive jihlavští havíři, kteří bohatým měšťanům, jež se okázalými domy vysmívali majiteli panství Zachariášovi z Hradce, tesali ve skále sklepení.
Délka se odhaduje na 2 kilometry, zatím bylo zmapováno a zaměřeno 1375 metrů chodeb. Vedou pod domy v čtyř až sedmimetrové hloubce. Část je přístupná, můžete absolvovat dvě trasy, v té delší se plazíte několik metrů nízkou chodbou po břiše.
Rčení Půjde do lochu je z německého Loch - díra, tak se sklepením říkalo, oblast byla převážně německojazyčná.
Slavoničtí si nechali vyhloubit sklepení jako běžné sklady. Horníci pracovali jen s želízkem a kladívkem. Musely to být galeje kutat v tak tvrdé skále. Sklepy se časem zaplňovaly podzemní vodou, i při současných prohlídkách musíte jít v holínkách, vody je místy téměř čtvrt metru. S přibývající vodou se sklepy prodlužovaly, sloužily jako odvodňovací štoly. Největší podzemní kutačství bylo v 16. století.
Štoly se nakonec propojením staly velkým labyrintem o různé světlosti průlezů. Místy jsou opravdu úzké a nízké. Některé sklepy měly i studny. Dno vede vodu do odpadního kanálu, který ústil do jižního hradebního příkopu, v té době měly Slavonice právo opevnění. Podzemí se časem zaplnilo vším možným, do 70. let minulého století bylo téměř neznámé.
V devadesátých letech se staly Slavonice daleko přístupnějšími, město leželo v hraničním pásmu. Byla objevena nejen krása historických domů, ale došlo i na podzemí, ze kterého nadšenci vytahali desítky tun nečistot.
Částečně je podzemí zprovozněno od roku 1998, vstup je z mázhausu domu č. 479 na náměstí Míru.
Když vás chytne panika
Před vstupem si každý musí obléci pláštěnku, navléci holínky a je varován, že část chodby je v jednom místě velmi úzká, tady se musí postupovat skrčený a natočený pravým ramenem vpřed. V překližce je vyříznuta díra s průměrem chodby, vidíte, do čeho lezete. Průvodce vydá instrukce a začne s historií.
Ač jsem nikdy klaustrofobii netrpěl, panika, která se mě zmocnila při zašprajcnutí se v úzkém lochu, mi dala zabrat na hodně dlouho i po výlezu. Představa, že jsem pod zemí bez možnosti pohybu vpřed i vzad, byla v tu chvíli hrozná. Jediný způsob, jak dostat zajatce ven, by asi bylo naolejovat stěny a vyfouknout ven.
Obdivoval jsem slečnu před sebou, která se proplížila systémem, pod paží třímající naprosto poslušného psa.
Ale stojí to za to, podle průvodce se v delší trase leze po břiše. Kdo se rád plazí, tady si užije.
Slavonice na povrchu jsou rozhodně hezčí.
