Článek
Zahájení výstavy bylo veselé nejen díky vyprávění Vladislava Veselého. Ten ve své úvodní řeči překvapil zábavnými detaily ze života významného českého pedagoga, z jehož sbírky výstava vznikla. Ludmila Kubálková, starostka obce Dymokury, ke které patří Kubálkova rodná Svídnice, zase potěšila vyprávěním o zřizování pamětní desky na místní bývalé škole. A hlavně přiznala to, co tam asi cítil každý - mezi mnoha vystavenými exempláři jsme nakonec hledali hlavně ten „svůj“ známý slabikář.
Exponáty to jsou opravdu zajímavé. Nejstarší z dob Rakouského císařství či Rakouska-Uherska nemají obrázky, ale dýchá z nich duch té doby. Ty z přelomu 19. a 20. století ilustroval Mikoláš Aleš. Zvláštní místo mají slabikáře sestavené Josefem Kubálkem. Aby četba žáky zaujala, používal vtipné krátké příběhy.
S dalšími slabikáři se proběhnete celým světem v počátku 20. století – v některých si lze povšimnout i politického působení na nejmenší žáky.
Nejveselejší byl ale závěr vernisáže – divadelní představení spolku Budil, provedené na terase muzea. Živé obrazy Svídnice převedly do mluvené podoby místní kroniku včetně vzpomínek profesora Kubálka. Historie jedné vesnické rodiny za druhou se před obecenstvem odehrála tak plasticky, jako by ji přímo prožívali se svídnickými obyvateli.
Zakladatelka Spolku Budil a ředitelka Budilovy divadelní školy Vendula Burger využívá principy francouzské metody vedoucí umělce k divadelní tvorbě vlastním prožitkem. Vyhledává témata ze známých míst, která tak vlastně nově objevuje. V představeních je využíván pohyb, hravost i manipulace s předměty. Diváci to vše velmi ocenili.
Výstava Slabikáře z celého světa – ze sbírky prof. Josefa Kubálka, připravená ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, potrvá v Muzeu klasického knihařství v Rožďalovicích do konce července.
Úvod dr. Veselého
Divadelní představení
Živé obrazy Svídnice
Staré české slabikáře