Článek
V koncentračních táborech, zejména ve vyhlazovacím táboře Osvětim, označovaném jako nacistická továrna na smrt, zemřelo 11 milionů Židů, z toho 1,5 milionu dětí. Dnes jsou léta 1940 až 1945 již historický pojem. Učitelé dějepisu si však uvědomili, že je třeba, aby jejich žáci nevnímali tyto události jen jako historii, ale získali schopnost emociálního vnímání osudu obětí holocaustu.
Proto v roce 1999 vznikl projekt Zmizelí sousedé, do kterého se zapojili desítky základních škol. Sami žáci pátrali v místě bydliště po pamětnících, dosud neznámých fotografiích a dokumentech. Dvacet nejlepších panelů s těmito poznatky umožnilo vytvořit projekt Židovského muzea v Praze, který se stal putovní výstavou, nejen pro Evropu, ale i pro USA a Kanadu.
Tuto nabídku využil i učitel dějepisu Petr Kulhavý, který zorganizoval výstavu na ZŠ v Libchavách. Zahájení se jako hosté zúčastnili Eva Kuželová, lektorka Židovského muzea v Praze, PhDr. Dagmar Lieblová, předsedkyně Terezínské iniciativy, která sama prošla třemi koncentračními tábor, a Stanislav Motl, dokumentarista, novinář a autor knih na téma historie druhé světové války. Pro mladší žáky byla připravena beseda odpovídající jejich věku, starší žáci zhlédli film Stanislava Motla Živý mrtvý, natočený na základě výpovědi člena sonderkomanda.
Škola výstavu zpřístupnila i veřejnosti a do projektu se zapojila tím, že z žáků 9. třídy udělala proškolené průvodce. Starší návštěvníci si opět kladli otázky, jak se to mohlo stát, vždyť u těch, kteří válku zažili, je pocit tísně stále živý. Pro mladé je tato doba nepochopitelná.
Hrůza zobrazená na panelech dokumentuje hloubku ponížení a hrubosti a zároveň promlouvá k mladé generaci, na které je, aby něco podobného nikdy nedopustila. Vždyť prvním krůčkem nelidskosti je jakékoliv týrání, šikana či generační bezohlednost. Utrpení zmizelých sousedů a dětí by mělo být trvalým mementem pro budoucí pokolení.
Výstavu v ZŠ Libchavy lze navštívit do 15. února, od 17. února do 4. března bude umístěna v ZŠ Habrmanova v České Třebové.
