Článek
Mladá Pražanka si vybrala za místo své produkce chodník před kavárnou DISKafé u vchodu do DAMU. V rukou třímala dvě tyče spojené provazem, který namočila v mýdlovém roztoku, poté snad zaznělo nevyřčené zaklínadlo Abrakadabra a vzduchem plula nádherná améba, opalizující duhovými barvami. Tu se vznesla k nebi, tu se zastavila nad hlavami kolemjdoucích, jakoby si povzdechla, zastavila svůj jepičí života, a srolována v obyčejnou vodu stříkla na zem.
Silvie občas dolila do nádoby trochu pohonu a jelo se dál. Okouzlení a údiv byly převeliké, výkřiky pochvalné a foťáky krom pražských památek měly zase co snímat.
Dívka prosvětlila svým uměním úzkou uličku a dala na chvíli zapomenout na neustálý spěch. Díky, život není tak blbej, jak se nám stále zdá.
