Článek
Středisko si výročí svého patrona připomíná celý březen. „V rámci oslav jsme s dětmi v našem trnovanském středisku namalovali na zeď portrét Štěpána Trochty, který je zasazen do jeho biskupského znaku ze 110 cihliček. Číslovka ilustruje výročí narození a cihličky skutečnost, že Štěpán Trochta za svého života vybudoval salesiánské domy v Praze a Ostravě,“ uvedla k dnešnímu výročí ředitelka teplického salesiánského střediska Vendulka Drobná.
Důvody, proč se salesiánské středisko jmenuje po Štěpánovi Trochtovi, popisuje ředitelka střediska Vendulka Drobná jednoduše: „Jsme salesiánské středisko a Štěpán Trochta byl salesiánem, významnou osobou nejen salesiánské rodiny, ale také celého našeho národa. Navíc významně působil v našem regionu, neboť Teplice patřily a stále patří do litoměřické diecéze, kde byl biskupem.“
Salesiáni se věnují výchově mládeže po celém světě. Teplické středisko se věnuje především jinak neorganizované mládeži, která mívá také výchovné problémy. Nabízí volnočasové aktivity, doučování, nízkoprahový klub, ale také předškolní vzdělávání pro nejmenší a sociálně aktivizační služby. Letošní školní rok středisko navštěvuje celkem 380 dětí.
Štěpán Trochta: kněz, salesián, 17. litoměřický biskup, kardinál. Narodil se 26. března 1905 ve Francově Lhotě na Valašsku. Biskupské svěcení 16. listopadu 1947 v Praze. Jmenován kardinálem "in pectore" 1969, zveřejněno 1973. Zemřel 6. dubna 1974 v Litoměřicích
Štěpán Trochta působil ve Fryštáku a později budoval salesiánské dílo v Ostravě a v Praze. Léta 1942-45 prožil v koncentračních táborech.
Smělé plány na obnovu litoměřické diecéze, poznamenané po 2. světové válce zejména odsunem původního německého obyvatelstva z pohraničních oblastí, zhatil brzký nástup komunistického režimu. Trochta byl nakonec jako jediný český sídelní biskup odsouzen k odnětí svobody, a to na 25 let. Vězněn byl v nechvalně proslulých káznicích v Mírově, Leopoldově či Valdicích.
Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako údržbář a následně byl s několika dalšími českými biskupy internován. Návrat do litoměřické diecéze mu byl umožněn až v roce 1968.
Dne 28. dubna 1969 byl jak první litoměřický biskup jmenován kardinálem, ovšem tento akt byl zveřejněn až o čtyři roky později. S postupující normalizací se zhoršovalo i jeho postavení jakožto biskupa a doslova utýrán režimními představiteli zemřel 6. dubna 1974.