Článek
A proč malířka nazvala svou výstavu Kocouří snění? „Protože miluju kocoury, a protože i ve většině případů byl u malování přítomen můj kocour Roman. Ale navíc i moje básničky, které zazní i na vernisáži, budou o kocourech,“ říká Anna Szatmariová.
Obrazů bude přibližně pětatřicet a půjde o retrospektivu z poslední doby. Pěkná a příjemná by měla být i vernisáž, na které zazní verše i hudba. Sama výtvarnice, která dnes žije v Zábřehu na Moravě, to má už vymyšlené: „Pan Jiří Bartoň, dnes už známý divadelní a televizní herec a také šansoniér, bude recitovat moje nevážné i trochu vážné verše, na což se mimochodem moc těším, zatímco pan Tadeáš Szatmari zahraje na elektrickou kytaru a bude tak vytvářet příjemnou kulisu celé akce.“
Svou první výstavu absolvovala teprve loni v Muzeu Šumperk, což jí dodalo odvahy, aby své obrazy prezentovala dál. Po druhé šumperské výstavě v Galerii Pod sluncem vystaví svou kolekci v květnu v Domě kultury v Kroměříži.
Anna Szatmariová se narodila v roce 1957 v Krásném u Šumperka. Útlé dětství prožila v romantickém prostředí rozlehlého starobylého mlýna, usazeného mezi strmými skalnatými svahy porostlými mohutnými smrky a mezi horskou říčkou. A právě v omamném oparu vůní malin a pryskyřic rozvoněných letním sluncem, pod oblohou, na níž se jako prostí poslové volnosti a svobody vznášeli divocí holubi, káňata či jestřábi, našla prvotní a nekonečný zdroj inspirace pro svou pozdější tvorbu. A to nejen výtvarnou, ale rovněž básnickou.
Anna Szatmariová je autodidaktem, v Zábřehu absolvovala obor zahradnictví. Výtvarné vlohy projevovala od základní školy, zejména malování se postupně stalo jejím velkým koníčkem. S přestávkami se mu intenzivně věnuje několik desítek let. Vedle malby vytváří například kombinací různých materiálů také loutky – surreální bytosti z pomezí snu a reality.
Nejsou to ale jen až pohádkově vyhlížející zátiší, častým námětem obrazů Anny Szatmariové jsou také staré hračky, panenky a zvířata – její obrazy koček a kocourů prozrazují, nakolik právě ony svým nespoutaným charakterem rezonují s její vlastní osobností. Autorka se však nevyhýbá ani krajinomalbě či portrétům.
Součástí výstavy Anny Szatmariové budou i její verše, což prozrazuje vícerozměrnou uměleckou duši. „Já bych to nazvala uměním hrát si, nebo touhou po laskavějším světě,“ tvrdí umělkyně. „Asi se v duši zrcadlí moje dětství prožité v již zmíněném hraběšickém mlýně, skrýše v lopuší, louky plné sasanek, vůně maliní po nočním dešti, vůně horské říčky. Zázraky života jako vylíhnutá housátka, stříbřití pstruzi v potoce... A básně jsou jen další místnůstka v duši, přiznám se, že je píšu i sdílím s ostychem.“
Výstava Kocouří snění bude k vidění v šumperské Galerii Pod sluncem do 30. dubna.
Se psem Koljou, jehož páníčkem je malířčin syn.
Některé z obrázků Anny Szatmariové.