Ruiny gotické tvrze, kostela a zvonice: unikát středočeských Vyšehořovic

Ruiny znají důvěrně jen místní, turisté sem zabloudí málokdy, donedávna byl také objekt tvrze i zvonice nepřístupný. Paradoxem je, že ač tvrz do značné části ničilo JZD, nezanikla, nebyla zbořena, roznesena jako stavební materiál.

V restituci ji získala Libuše Linhartová, která se za pomocí občanského sdružení Přátel vyšehořovické tvrze snaží obrovský objekt alespoň zakonzervovat a částečně i zrestaurovat. Museli vykácet velké množství náletových dřevin, vyčistit cisternu ve sklepě paláce, staví rozpadlou nárožní zeď, třídí sutiny.

Místní jméno zřejmě vzniklo jako ves lidí Vyšehořových, což zřejmě byl vladyka.

Zdejší poplužní dvůr patřící Vratišovi věnoval kníže Soběslav II. vyšehradské kapitule.

Ves vlastnili převážně církevní hodnostáři, kdy ji ztratili a přešla do světských rukou, se neví, tvrz tehdy byla ještě malá. Majitelé měli ve znaku dubovou větev.

Přestavba začala kolem roku 1410 za Zikmunda Rokycanského, pražského měšťana, ten se jí nedožil, zemřel roku 1413. Do tvrze se vcházelo přes padací most, po pravé straně průjezdu se nacházely dvě místnosti s valenou klenbou, další obytné místnosti v patře. Přistavovalo se také kolem staré věže, z níž zbylo torzo.

V 16. století došlo k výrazným úpravám, byl zazděn původní gotický vjezd, nahradil ho velký portál na východní straně, rovněž uvnitř objektu došlo k úpravám. Než ji zakoupila v roce 1524 pražská města, Staré i Nové, vystřídalo se tu mnoho majitelů. V roce 1527 se majetek měst dělil, Vyšehořovice připadly pod Nové Město.

Ještě že to poddaným bylo šuma fuk, robotit na panském museli bez ohledu na jméno, šlo jen o to, kdo je víc dřel s kůže.

Pak přišel Ferdinand I. Sebral ves a dali ji pod panství Přerova nad Labem. Tvrz se stala už jen hospodářským objektem, začala postupně chátrat.

Tvrz není jediným pozoruhodným objektem Vyšehořovic.

U hřbitovního barokního kostela najdete ruinu kostela svatého Martina, vysvěcen byl roku 1329. V jeho výklenku je odloženo vše možné harampádí, i staré máry, scéna přímo určená k hororu, stavbu pokrývá kabát z břečťanu.

Naproti tvrzi najdete ve dvoře za místním výborem zvonici, tedy ruiny, pozdně goticko-renesanční zvonice. Mohutná stavba má v Čechách ojedinělou výzdobu atikou. Fungovala do roku 1677, kdy vyhořela, k opravě nedošlo.

Do roku 1915 vlastnili zdejší panství Lichtensteinové, ke vsi patřily již zmíněné lomy na stavební kámen.

Sdružení přátel se snaží různými akcemi tvrz postupně oživit a zachovat. U takto mohutného objektu je to práce na řadu let, ale jak mi řekla paní Linhartová, kamenný Fénix vstává z popela. Ne hned, ale pozvolna jistě.

Spojení autobusem z Černého Mostu do Mochova, zde přestup na další, navazuje.