Článek
„Pojďte a přistupte, neboť jen tady uzříte, to co jinde nespatříte. Uvidíte věci nevídané, uslyšíte věci neslýchané. Kterak se dvanáct hlav po dvorečku prohánělo, pachtivý pec o maso přišel a vlk se jeřábovi odměnil. Nebo něco jinšího. Co tam dneska dám, nevím ještě sám. Uvidíte to, co chcete, určitě se nezklamete. Lidi, ptáci, zvířata, muži, ženy, robata, všechno tuhle mám v tej truhle (byť i ztuhlé) - ono se to rozhýbe,“ pronesl Luděk Richter, zakladatel a principál divadelní společnosti Kejklíř (1990) na úvod představení Stolečku, prostři se!
A poté už rozehrál pohádkové příběhy plné nečekaných nápadů a situací, do nichž zakomponoval i i exteriér Archlebových sadů, v jejichž centrální části se představení odehrálo. Zahrála si tedy i vzrostlá tújka, „barokní“ zábradlí a dokonce i lesní muž sedící hned v první řadě mezi diváky.
Stolečku, prostři se! to byl, jak říká sám principál: "Celý svět v jediné bedýnce, veškeren život na jediném stolku: teatrum mundi nebo divadlo světa z lípy, hadříků, peří a starých českých pohádek, ku poučení, pobavení i varování veškerého lidu, dítek, mládeže i kmetů." A všichni, kdo přišli, se opravdu bavili náramně.
Díky krásnému počasí se divadelní společnost Kejklíř navíc dočkala také pěveckého doprovodu, který sice nebyl ve scénáři a který může využít jen málokterý herec. V korunách stromů, pod nimiž se pohádkové příběhy odehrávaly, totiž po celou koncertovali kosi a cukrovaly hrdličky, čímž jen umocňovali celkový dojem a hlavně dokazovali, že tato přehlídka má slovo „Zahradní“ ve svém názvu zcela záměrně a naprosto výstižně hned ze dvou důvodů - představení (některá) se odehrávají opravdu v zahradě či parku a ten, kdo slavnosti organizuje, se navíc jmenuje Zdeněk Zahradník.
Luděk Richter se svým stolečkem
