Článek
Jak se žije ve společnosti posedlé krásou? A jak se promění mezilidské vztahy, když se zaměříme na něco tak povrchního, jako je vzhled? Mají pravdu ženy, nebo muži? A kteří muži a které ženy? Kdy je lepší mluvit a kdy mlčet?
V jedné ze svých nejúspěšnějších her s názvem Proč být hezká (Reasons To Be Pretty) zobrazuje LaBute intimní vztahy čtyř obyčejných lidí, kterým do života nečekaně vstoupil kult krásy – činí tak ale s notnou dávkou ironie a v mantinelech lehkého komediálního žánru.
Jedno slovo spustí nečekaný příval událostí. Autor neváhá zobrazovat naši současnost syrově a bez příkras – jeho hry prosluly mimo jiné i svou politickou nekorektností, s níž si střílí z pochybných hodnot dneška.
„Nečekejte líbivé řeči jako z lifestylového časopisu. Připravte se na to, o čem vám v něm zapomněli napsat,“ říká dramaturgyně inscenace Kateřina Menclerová.
V komorní hře se pevně provázaný společenský kruh kolem hrdiny Grega dostane do nečekaného víru, když se jeho mimoběžná poznámka o půvabu tváře jeho kolegyně (a nedostatku téhož u jeho přítelkyně) donese právě k jeho přítelkyni Steph (všechny postavy jsou třicátníci).
To je ovšem jen začátek. Gregův nejlepší kamarád Kent a jeho žena Carly také vstoupí do hry a emocionální rovnice se ještě více zkomplikuje. Jak se Gregův vztah rozpadá, do jeho potyček se Steph se stále více zapojují i tito jejich přátelé a dojde i na podvody, nevěru a zrazenou důvěru. Odpověď na tolik americkou otázku „jak je důležité být hezký" nezní tedy moc povzbudivě.
Diváci se mohou těšit na herce Pavla Vacka, Marii Vančurovou, Martu Bačíkovou a Radovana Krále. Poklevetit si s nimi a režisérem budou moci už 8. dubna v 17 hodin na tradiční předpremiérové besedě Klevetivá středa v Dílně.
Petr Štindl (*1964) dosud ve zlínském divadle režíroval inscenace Everyman (2000), Terasa (2001), Hroší snění (2001), Tři sestry II (2002), Deníky Kryštofa Kolumba (2003), Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (2003), Andělé všedního dne (2008), Komunismus (2011) a Palubní deník Hanzelky a Zikmunda (2013).
A čím hra Proč být hezká Petrovi Štindlovi učarovala?
„Znám samozřejmě i jiné LaButovy hry, několik bylo již v českých divadlech uvedeno. Líbí se mi jeho smysl pro humor, práce s jazykem a znejisťování tzv. politické korektnosti. Znám i některé jeho filmy; ale blíže mne zaujal, když jsem režíroval jeho aktovky pro Theatre Uncut, což je taková zajímavá britská divadelní iniciativa. No a pak jsem viděl, že hry /Reasons To Be Pretty a Reasons To Be Happy, - to je pokračování té první/ jsou nabízené v anotaci agentury, bohužel jako nepřeložené; tak jsem si je vyžádal a začal číst a abych to nezapomněl, rovnou jsem to zapisoval a vznikl první náčrt. No a pak tedy, když jsme se domluvili, že by to šlo uvést v Zetku, začal jsem se tomu překladu věnovat podrobněji a něco z toho vyšlo. Ta hra mimochodem byla velmi úspěšná na Broadwayi a West Endu a posbírala i dost cen a nominací,” říká režisér.