Článek
Jedná se o slavnostní setkání, které má v Habartově tradici od sedmdesátých let minulého století, kdy s myšlenkou jeho vzniku přišel tehdejší ředitel školy Antonín Křišťan. Po revoluci bylo její konání na čas přerušeno a zhruba před dvanácti lety vlivem působení tehdejší komise pro školství a kuturu se podařilo akci obnovit.
Akci spolupořádá město Habartov a jeho školská zařízení a garantem realizace je komise pro sport a kulturu, která zajišťuje v součinnosti s městským úřadem, městským kulturním střediskem a technickými službami především technické zabezpečení.
V úterý, den D, se u MKS sešli deváťáci, kteří se zde potkali se svými budoucími nástupci z mateřinek. Dopředu se již seznámili a vytvořili dvojice či trojice, poněvadž vycházejících je o něco méně než budoucích prvňáčků. Odtud se ve tři hodiny za asistence PČR vydal průvod slavnostně oděných deváťáků a pestrobarevně ustrojených capartů směrem k náměstí. Na cestě je doprovázelo i auto s amplionem, z nějž se do éteru šířily známé hity.
Na náměstí již byli všichni očekáváni stovkami rodičů, prarodičů, sourozenců, kamarádů a přátel. Jakmile špalír dorazil na místo určení, dva deváťáci se chopili role moderátorů a akce mohla začít. Ředitel Václav Riedl nechal zaznít zvon poprvé. Tentokrát bylo Poslední zvonění využito ještě pro další malou slavnostní chvilku. Na pódium byli ředitelkou MKS Petrou Šístkovou pozváni členové družstva, kteří reprezentovali habartovskou knihovnu v celorepublikových knihovnických hrách bez hranic a to proto, že toto klání pro Habartov vyhráli, čímž naše město skvěle reprezentovali. Za to si zaslouží poděkování a z rukou starosty Ivo Zemka si odnesli i malou pozornost.
Následně již program probíhal dle zaběhnutého scénáře. Několik slavnostních slov pronesli ředitel Mgr. Václav Riedl i starosta Ivo Zemek a poté se uskutečnilo krátké kulturní vystoupení. MŠ Duhová se prezentovala hrou na flétny a africkým tancem, MŠ Okružní pak rozehrála nápaditou a veselou scénku z filmu Ať žijí duchové. Devítka zůstala opět u tradičního dojímavého zpěvu.
Nadešel čas na předání štafety. Uprostřed prostranství se setkávali zástupci obou generací, aby si vzájemně předali připravené dárky. Kamery a fotoaparáty byly v pohotovosti a snad všichni rodičové byli dojati.
Pro špunty tímto akce končila. Na deváťáky však ještě čekala cesta k pamětní knize, kde se za mohutného aplausu přihlížejících podepsali a na památku si odnesli malý dárek a pamětní list. Nyní nadešel čas na děkování a loučení. Moderátoři přečetli předem připravený proslov a pak se již devítka vydala pro květiny, které si jako malé poděkování připravila pro své učitele. V tu chvíli se již mnoho, převážně dívčích, očí zalilo slzami. Síla okamžiku opět vykonala své a make-up doznal prvních šrámů.
Nastalo hromadné a nekonečné fotografování a pak nezbývalo již nic jiného, než aby pan ředitel znovu nechal rozeznít památeční zvon a setkání definitivně ukončil. Všem přejme hodně štěstí!
