Hlavní obsah

Přál bych si být nejlepší vinař mezi sochaři a nejlepší sochař mezi vinaři, říká Miroslav Zvonek

Novinky, Jitka Sobotková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Novinkou letošní výstavy vín, kterou pořádal spolek Moravín na mikulovském zámku začátkem března, byla cena pro šampiona výstavy. Kovová plastika s názvem Kvasinka vinná aneb Úsilí vinaře pochází z dílny akademického sochaře Miroslava Zvonka.

Foto: Jitka Chromá

Sochař Miroslav Zvonek

Článek

Designér a pedagog na VUT v Brně, který už více než tři roky žije také v Mikulově a je členem místního vinařského spolku Moravín.

Vy, ač původem Valach, jste se dostal do Mikulova a k vinařství jak?

Je to příběh, na jehož začátku stojí žena - moje současná partnerka Věrka, se kterou jsem se setkal zde v Mikulově. Pak jsme se potkali i s místními vinaři a ti nám ukázali svůj svět, otevřeli nám svá srdce, dali ochutnat svá vína a to nás pohltilo. Koupili jsme si zde domek a u něho byl malý vinohrad. Byl to pro nás malý zázrak, vinohrad prakticky v centru města.

Měl jste nějaké zkušenosti s vinohradnictvím, nebo jste elév?

Já jsem vlastně nikdy k zemědělství a půdě vztah neměl. Spíš jsem tíhnul k technice. A takto jsem se vlastně obloukem vrátil do dětství, kdy můj děda i praděda byli zemědělci. Pro mě je ta práce v mém malém vinohradě a po té ve sklepě, obrovský relax. V přírodě čerpám nový zdroj energie. Je to reakce na ten náš současný přetechnizovaný, uspěchaný svět.

Co vás inspirovalo k výrobě plastiky pro šampiona výstavy?

Na jednom z výtvarných workshopů na Slovensku jsem udělal kovovou plastiku, kterou jsem nazval Kvasinka vinná aneb Úsilí vinaře. Na cenu je docela těžká. A tím jsem vlastně chtěl také říct, že i práce vinaře je těžká, náročná. Já sám jsem si nedokázal představit, co všechno práce ve vinohradu a poté ve sklepě, než se víno dostane do samotného pohárku až k ústům degustátora, obnáší.

Dnes už to víte?

Dnes už ano. Něco jiného je víno pít a něco jiného ho je dělat. Dokud si to člověk nezkusí, tak nepozná, jaké to je. Učíme se od zkušených vinařů. No a na letošní březnové výstavě jsme získali s Věrkou diplom za naše cuveé bílé. Na to, že děláme víno třetí rok, učíme se, vnímáme rady a zkušenosti starších vinařů, tak mne to dost potěšilo.

A co se týká samotné sochy, kdo přišel s nápadem, že to bude cena pro šampiona výstavy?

Předseda spolku Moravín pan Vojtěch Pazderka, mne vyzval, zda bych neudělal nějaké ocenění, sochu pro nejlepší víno výstavy. No a ta moje Kvasinka vinná putovala ze Slovenska na výstavu do Švédska, a tak jsem si řekl, když už putuje tak daleko, co kdybychom z ní udělali putovní cenu pro šampiona. Putovní bude v tom smyslu, že na ni budou přibývat tituly a kopie, zmenšenina plastiky bude už natrvalo ve vlastnictví vítězného vinaře či vinařství. Originál sochy bude součástí nové vinařské expozice na mikulovském zámku. To bude velice důstojné místo. S nápadem přišel pan Pazderka.

A jaké jsou vaše vinařské sny a plány?

Nedělám si ambice, nechci být žádný velkoproducent vína. Já ho dělám s Věrkou pro sebe, své přátelé a hlavně pro radost. Ale dal jsem si svůj malý osobní cíl. Přál bych si být nejlepší vinař mezi sochaři a nejlepší sochař mezi vinaři. Myslím, že víno a umění se krásně doplňuje.

Reklama

Výběr článků

Načítám