Hlavní obsah

Podivuhodné Jesenicko, Rusalce by se ale její lom v Bedlně nelíbil

Novinky, Vratislav Konečný

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jesenicko u Rakovníka je kraj půvabný, plný ploch lesů i vod, romantických zákoutí, krajina pro svůj genius loci získala statut Přírodní park Jesenicko. Turisticky trochu opomíjen, což pro přírodu není na škodu. Místní by ale zase trochu turismu uvítali.

Foto: Vratislav Konečný
Článek

Charakteristické jsou tu mohutné žulové skály, povětšinou skryté v lesích, kámen se těžil pro stavební a sochařské účely a po jeho dobývání vzniklo mnoho lomů. Některé zatopené. Bedlnský si dokonce vydobyl oblibu mezi filmaři. Kdysi čistá hladina ale vypadá jak ředěná hrachovka.

Měsíc by se v hladině asi neodrazil

Půvabné jezírko nezůstalo nepovšimnuto filmaři, takže se zjevilo hned v několika filmech. Žulový lom s 12metrovou skálou zabral na krátký čas v roce 1970 režisér Petr Weigl. S Magdou Vašáryovou, Janem Třískou a Jaroslavou Adamovou tu natočil pohádku Radúz a Mahulena. Do lomu se vrátil o sedm let později s Rusalkou, opět s Magdou Vášáryovou v hlavní roli, prince hrál Milan Kňažko, vodníka Přemysl Kočí a Jaroslava Adamová se blýskla coby ježibaba.

Hrála tu i mladá Marta Vančurová, vílu, a nějak neměla na natáčení nejlepší vzpomínky, jak se kdysi svěřila v jednom rozhovoru. Prý se neustále smála, režisér s ní nebyl spokojen, měl se vyjádřit, že by jí příště raději nabídl ruku než roli.

Árie o Měsíci, který se dívá do příbytku lidí a odráží se na hladině je nyní passé, zeleň je dost hustá, lom býval užíván i potápěči. Nyní by pod hladinou neviděli.

Lom si mihl i v další pohádce – Nesmrtelné tetě. Příjezd k lokalitě je po silnici na Jesenici, asi 3 kilometry před městečkem je odbočka na Bedlno. Po pár set metrech v zatáčce u lesíka vede vozová cesta přímo k lomu.

Na brčálově zelené hladině možná uvidíte kvést lekníny, ale romantika tu trochu vyprchala. Hezčí lomy jsou v oblasti Krtských skal.

Kraj kamene

Na náměstí v Jesenici stojí dva smírčí kříže, třetí stojí u benzínky. Na další narazíte v regionu. Pozoruhodný je i pomník na náměstí. Místní žula se vyvážela, používala se na stavbách v celém mocnářství, i dlažební kostky byly odtud.

Jesenicko je jak krajem balvanů - Čertovo kopyto, či Boží kámen a skály u Žihle, Bába a Dědek jsou nejznámější, tak i rybníků. Největší – Velký u Jesenice je takřka padesátihektarový, u Krt se nalézá Sviták, u Velké Chmelištné Čočkův…

V jesenickém muzeu mají tzv. Tlestský poklad. Na zaniklé tvrzi v Tlestkách objevili archeologové v roce 1962 konvici se 400 skleněnými kroužky z lesního skla. Zřejmě se jednalo o alternativní platidlo.

Z Prahy je sem hodinka jízdy a octnete se v jiném, téměř pohádkovém světě.

Nedaleké Manětínsko a Rabštejnsko, to je další oblast podle říčky Střely, kam byste se měli vypravit trochu si orazit od civilizace.

Jesenice bývala vladycký statek a ves u křižovatky silnic na Žatec a Karlovy Vary, v roce 1325 se uvádí ve zněmčené podobě Jechnicz, přináležela k hradu Petršpurku. Jméno je odvozeno od př. jména jesenná, to je „voda tekoucí mezi jasany”.

Obcí se stejnými názvy najdete v Česku několik, podobně na to jsou třeba Olešnice nebo Lipnice, Roudnice zase značí pramen červené, tedy roudné vody.

Reklama

Výběr článků

Načítám