Článek
Jaroslav Wykrent pochází a celý život žije v Přerově. Už v mládí textoval pro jiného přerovského rodáka - zpěváka Pavla Nováka, a v roce 1964 se stal členem jeho doprovodné kapely Synkopa. Po Novákově odchodu se stal na čtyři roky vůdčí osobností skupiny a výhradním textařem.
Začátkem sedmdesátých let se začlenil do kapely Flamingo (později Plameňáci), v jejímž programu vystupoval vedle Marie Rottrové a Petra Němce. Krátce poté sestavil vlastní skupinu Alternativa, ale ta neměla dlouhého trvání, a tak se vrátil k Flamingu. V té době se prosadil jako textař, největšího posluchačského ohlasu a uznání kritiky se dostalo písni Lásko v podání Marie Rottrové (cena Bílá vrána časopisu Mladý svět za rok 1974).
Jako interpret zaujal hned prvním singlem, a to písničkou Agnes, kterou nazpíval s Marií Rottrovou, další známé písně jako Píseň pro mou lady, Slunečnice, Co ti nejvíc závidím, Svět do dlaní, Růžová pentle nebo Ty moje lásko natočil jako sólista.
Už na začátku kariéry se představil jako autorsko-interpretační osobnost, uvádějící syrovým, neškoleným, avšak o to přitažlivějším a sdělnějším hlasem zamyšlené písně s nosnými, řemeslně vybroušenými texty výrazně lyrického zabarvení. Psal si je v drtivé většině sám, a to hudbu i texty, jen několik melodií mu zkomponoval dirigent Ostravského rozhlasového orchestru Drahoslav Volejníček.
"Skládání písniček není sport, ale výpověď člověka určitých životních zkušeností. Dobrá písnička mi musí kolovat v žilách dávno před tím, než ji přenesu na papír. Musím ji prostě cítit," tvrdí Jaroslav Wykrent, který je rovněž autorem básnických sbírek Nádražní ráj a Třikrát jenom tak.
V roce 1978 mu vyšlo autorské album Jak vypadá štěstí. Poté vystupoval jako písničkář s kytarou, prosadil se však i jako průvodce kdysi velmi oblíbeného televizního cyklu Můj táta byl, stejně jako autor, dramaturg a moderátor v brněnském, olomouckém i ostravském studiu Českého rozhlasu. Je autorem mnoha hitů pro Marii Rottrovou (Oči, Řeka lásky, Ty, kdo jdeš kolem, To nic, to jen tak, Hrej mi, Střapatá nohatá, Večerem zhýčkaná, Skořápky ořechů a mnohé další).
Na dalším Wykrentově albu Nechci zapomenout II., které vyšlo v roce 1997, bylo třiadvacet jeho písní, nicméně reprezentativní výběr takřka padesáti písniček na ploše dvou CD přineslo až album Všechno nejlepší (2001).
Koncem devadesátých let postihly Jaroslava Wykrenta závažné zdravotní problémy, což způsobilo, že vystupuje jen příležitostně - obvykle na koncertech Marie Rottrové, autorsky je však nadále činný. Jako autor a textař spolupracuje například s brněnským Divadlem Radost nebo Těšínským divadlem v Českém Těšíně.