Článek
Svůj profesní "běh života" vyjádřil Petr Stančík stručně takto:
„Absolvoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a postgraduál na UK Praha. Učil téměř čtyřicet let na školách všech typů, naposledy na Střední umělecké škole v Ústí nad Orlicí. Nyní jako spokojený důchodce žije se svou ženou Ivankou v Dobrušce, kde také tvoří, pokud netvoří na chalupě v Liberku - Prorubkách.
Ze dřeva vyřezává již třicet roků, maluje, tvoří i šperky a "fušuje" okrajově i do keramiky. Pravidelně vystavuje, byl členem skupiny GAMA. Výstavy v zahraničí: NDR, Poznaň a Kudowa Zdroj (Polsko), Ábrahámhegy (Maďarsko)."
Vernisáž Stančíkovy současné výstavy v dobrušské knihovně proběhla ve čtvrtek 4. ledna a mezi četnými hosty nechyběli ani starosta a místostarosta Dobrušky. Hudební část slavnosti obstaral flétnový kvartet ZUŠ Dobruška.
Vystavovatel v úvodním slově podtrhl: „Zjistil jsem, že čím jsem starší, tím víc se uchyluju k extrémům, a tak nejlepší sochy dělám od tří metrů výše. Na druhé straně dělám věci maličké, jako jsou šperky. Začínal jsem se šperky dřevěnými, později jsem přešel na kamínky a polodrahokamy - ty, když mi došly, jsem nahradil keramikou.”
Autorovy informace se sluší doplnit, že šperky to jsou, zvláště dámskému oku, natolik lahodící, že nemusí zůstat pouze u obdivného pohledu, neboť jednotlivé "kousky" lze také zakoupit.
V průběhu vernisáže ještě Petr Stančík připomněl, že se návštěvník výstavy může seznámit i s jeho tvorbou coby řezbáře. Vedle několika plastik a již zmiňovaných dřevěných šperků jsou součástí této výstavy i fotografie velkých dřevěných soch, doplněné komentářem o okolnostech vzniku a také informacemi, z jak velkého kusu a jakého druhu dřeva jednotlivé exponáty vznikly či vznikají.
Zatím posledními nadměrnými sochami z dílny autora jsou generál Laudon z roku 2017 a Bedřich Veliký, který zatím čeká na své dokončení. Obě plastiky vznikají na objednávku z Přepych, kde budou slavnostně odhaleny letos v létě.
A proč Petr Stančík vyřezává? „Protože dřevo je výsostný materiál, který pro nás začíná kolébkou a končí rakví...”