Článek
O bratislavský most určený nyní ke zbourání se významně zasloužil pardubický ženijní pluk. Most byl za války skutečně zničen ustupujícími fašisty.
Jeho obnovení dostal na starost ihned po válce pardubický ženijní pluk pod vedením plk. Ing. Josefa Klicpery. Ten byl před válkou velitelem 6. ženijního pluku v Bratislavě, za války jedním z vedoucích odbojových činitelů na Pardubicku, od květnové revoluce 1945 vojenským velitelem Pardubic a členem Okresního revolučního Národního výboru.
V září 1945 byl převelen do Bratislavy, kde z amerických mostních dílů zaslaných v rámci pomoci UNRA sestavila pod jeho velením čerstvě ustavená železniční brigáda nový most. Němečtí zajatci byli využiti jen k některým méně kvalifikovaným přípravným činnostem, zejména k demontáži staré zničené konstrukce.
Z politických důvodů se o původu nové mostní konstrukce nemluvilo a most otevíral slavnostně maršál Koněv jako "dar sovětské vlády". Sověti totiž s vyspělejší technikou neuměli pracovat.
Plukovník Klicpera za rychlou a bezpečnou obnovu mostu dostal 12. prosince 1946 od Slovenské národní rady zlatou medaili Za hrdinstvo v práci I. třídy a medaili Města Bratislavy. Most poté sloužil v plném zatížení až do dostavby železobetonového mostu SNP (1968) jako jediný kombinovaný železniční a silniční most přes Dunaj v oblasti Bratislavy až po Komárno. Ocelová konstrukce tedy vydržela v provozu celých 67 let.