Pamětník z Velhartic vzpomíná: Masopustní průvody tu bývaly vyhlášené

Fakt je, že masopust se dřív hodně držel. Ale já si vzpomínám ještě na masopusty před válkou v roce 1933, mně bylo deset let. To byly velikánské průvody, šlo až osmdesát masek. Většinou to organizoval Sportovní klub, fotbalisti ve Velharticích, a strojili se u Benešů v dílně a odsud vycházeli. Doprovázela je kapela, šli po městečku nahoru, přišli na rynk, na náměstí u kašny. Z hospody u Mikšíků vyšli jako radní, přivítali je a pak šli po městečku.

Zajímavá byla masopustní neděle. Začínalo to v deset dopoledne maškarním průvodem, končilo na Dolejší hospodě a tam potom pokračoval maškarní bál. A v pondělí nato byl tradičně na Zahálce Orelský bál. Masopust ve Velharticích končil vždy v úterý v hospodě u Mužíků. Říkalo se: „U Mužíků bude merenda." To bylo vyvrcholení masopustu. V hospodě nabito, nálada skvělá! Takové byly masopusty předválečné. Poválečných masopustů už jsem se zúčastňoval jako osmnáctiletý a bývala velká legrace.

Masky byly rozmanité, co kdo sehnal doma, a záviselo na vtipu lidí. Hlavním smyslem bylo pobavit sebe i sousedy. Pamatuju si po válce, že jsme dělali průvody, ale už jsme si brali masky jako krále a královny z půjčovny; to už bylo organizované. Nebo Svaz žen vždycky dal dohromady nějakou skupinu a jednou se ženské oblékly jako hejno hus. Měly škrabošky, peroutky jako křídla a trikoty, na kterých měly našitá husí peříčka.

Pamatuju si, že jednou jako první šel král s královnou a nějaké dvořanstvo, nebo maškary vedl svatební průvod, nevěsta a ženich. Myslím, že i medvěda jsme tady vodili. V průvodu byly povoleny všechny žerty, a tak maškary vykročily po městečku. Obešly Velhartice, při návštěvách domů se zpívalo, přednášely se humorné verše na hospodáře, ale Velhartice byly velké, takže se do každé chalupy nešlo. Obešly se hlavní ulice, většinou se zatancovalo na větších placech. Muzikanti dokázali všechny dostat pěkně do varu! V chalupách byly maškary pohoštěny koblihami, uzeným a nějakou štamprlí. Podle toho pak vypadaly konce. Než se obešlo celé městečko, mnohým ztěžkly nohy a odpadli...

Ten poslední den, zábava u Mužíků byla „merenda". A ještě si pamatuju těsně po válce, že zábava končila na masopustní úterý. Přesně o půlnoci muzikanti přestali hrát a lidé se museli rozejít domů. Skončila doba zábav, tance, hodování. Byla Popeleční středa a začal čtyřicetidenní půst. 

Na to měl velký podíl statek. Ty vyhlášené masopustní průvody organizovala zdejší Šlechtitelská stanice. To bylo za Ing. Rudolfa Findejse a pana Kožíška v 70. a 80. letech, protože k tomu měli vztah a o masopustním úterý odpoledne bylo pracovní volno. A potom, tam byla parta mladých lidí a ti na takové věci, jako udělat nějakou atrakci, byli machři!