Článek
Fotografie Lubomíra Imlaufa jsou jeho nezaměnitelným rukopisem a svědčí o důvěrné znalosti Orlických hor i jejich podhůří. Takový kalendář se může stát nejen krásným dárkem a „lahůdkou“ pro milovníky tohoto regionu, ale i dekorací a ozdobou prostor, v nichž bude zavěšen.
Z "pera“ tohoto fotografa nepocházejí jen kalendáře, ale také desítky pohlednic nebo skládačky. Zcela nezastupitelnou roli mají regionální publikace - velký příspěvek k propagaci regionu a obohacení nabídky produktů v oblasti cestovního ruchu.
Kniha Souznění člověka s přírodou (2010) byla dalším pokračováním řady o Orlických horách. „Název odpovídá tématu - propojení lidové architektury, která tu je a nezanikla, se zdejší krajinou. Nejedná se o výčet všech architektur, ale jsem přesvědčen, že tam jsou ty nejzajímavější,“ vysvětlil Lubomír Imlauf.
K publikacím, jež předcházely, dodal: „První byla V objetí řek (2001), na které jsem spolupracoval s dr. Bohadlem a která se reprintovala. V té době byl o knihy velký zájem a vycházely v mnohatisícových nákladech. Byla pojata geograficky podle toku řeky - od pramene až po soutok Orlice. Ve druhé knize jsem se rozhodl mapovat baroko Podorlicka. Vyšla v roce 2007 a myslím, že nejdůležitější baroko Orlických hor a Podorlicka je v ní zmíněno. Vznikla ve spolupráci s Josefem Lukáškem, poradcem byl Jiří Mach, ředitel muzea v Dobrušce.“
Další publikace a brožury s fotografiemi Lubomíra Imlaufa vyšly díky spolupráci s Euroregionem Glacensis a sám autor o nich říká: „S Euroregionem spolupracuji už léta. První projekty, které byly financovány z projektu Phare, jsem zajišťoval celé. Tyto materiály vycházejí ve čtyřech jazycích - česky, polsky, německy, anglicky.“
A proč se staly terčem objektivu Lubomíra Imlaufa právě Orlické hory a jejich podhůří? „Od 15 let jezdím do skal a fotografuji. S kamarádem jsme chtěli dělat netradiční sport a rozhodli se pro horolezectví. Tehdy jsem byl víkend co víkend ve skalách, kde jsem samozřejmě fotil. Pak jsem méně lezl a víc fotil. Orlické hory mám opravdu zmapované. Když jsem chtěl udělat nějaký konkrétní záběr, musel jsem sledovat počasí – postup front, vyčištění horizontu, aby byl záběr co nejlepší,“ říká.
„Ze začátku jsem k Orlickým horám moc velký vztah neměl. Jako horolezce mě lákaly Alpy a jiné opravdu vysoké hory. Tyhle sny jsem si plnil v 80. letech, kdy jsem byl i v Asii. Když jsem pak přijel sem, tak jsem si říkal „to jsou hory-nehory“. Postupně jsem však Orlickým horám přicházel na chuť, protože jsem zjišťoval, že nejsou tak přeplněné turisty jako Alpy, kde není zdejší klid,“ sdělil Imlauf.
A k tomu na úplný závěr autor dnes už tisíců překrásných záběrů Orlických hor a Podorlicka dodal: „To, co máme u nás na Náchodsku, tedy pískovcová skalní města, je vyhledávaný světový unikát, ale do Orlických hor si lidé mohou přijet skutečně odpočinout."
