Článek
Zprávě, kterou přinesla média v pátek 25. listopadu, bylo těžké uvěřit. Ve věku 94 let skonal v libereckém hospicu František Peterka. Nezdolná osobnost, která uměla rozdávat radost, humor a moudrost. Pan František patřil po desetiletí neodmyslitelně k Liberci, i když pocházel z Prahy.
O hereckém i životním osudu bylo napsáno v posledních dnech hodně článků, ale ráda bych vzpomněla i několik osobních zážitků, které vždy byly milým setkáním s výjimečným člověkem. Stejně by mohly vzpomínat stovky Liberečanů, s panem Peterkou se mohly potkávat při jeho procházkách okolo liberecké přehrady, kterou miloval a kam si chodil v dobách svého angažmá v divadle opakovat texty.
Později, kdy mu již zdravotní stav neumožňoval dlouhé vycházky, to bylo zejména v místě jeho bydliště, kde jste jej mohli pravidelně potkávat při každodenním tréninku (jak říkal) nebo na nákupu v místní prodejně. Rád si s lidmi vyprávěl, často přidal humorné vzpomínky, oči mu zářily.
Pan František nechtěl být hercem, ač se jím nakonec stal; vždy se chtěl věnovat sportu, zejména vzpírání. Činku zvedal, pokud to šlo, i když ležel na lůžku. Do libereckého angažmá přišel v roce 1956 a zdejšímu divadlu zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 1987, ještě několik let hostoval.
Dodnes si pamatuji dvě role, které nelze zapomenout; když jako Othello rdousil droboučkou Desdemonu, divadlo ani nedýchalo. Naopak jeho Falstaff ve Veselých paničkách winsdorských vyvolával u diváků salvy smíchu. V libereckém Divadle F. X. Šaldy ztvárnil více než 250 rolí.
Zejména jeho komediální talent si diváci užívali v desítkách filmových komedií, vystupoval po boku J. Bohdalové, I. Janžurové. I když žil v Liberci, díky filmu a televizi ho znala celá republika. Postava spravedlivého Krakonoše z večerníčku Krkonošská pohádka provází nejmenší diváky již několik generací.
Před 15 lety život pana Peterky změnila vážná nehoda, při jedné z procházek okolo přehrady ho porazilo auto; následovalo více než 30 operací, téměř tři roky pobytu v nemocnici. Neuvěřitelnou vůlí a nezlomností se s nepřízní osudu popral a opět vrátil do běžného života. Často jsme se potkávali, vyměnili si pozdrav, prohodili pár slov. Jednou, když pršelo, nabídl mi doprovod pod deštníkem. Vyprávěl o dceři, která žije v Jižní Africe, o svých sousedech; pamatoval si, že jsme se potkávali již před mnoha lety.
V roce 2012 oslavil své devadesátiny i na jevišti domovské scény. Vstupenky na jeho benefici byly vyprodány okamžitě. Nezapomenutelný a dojemný zážitek. Pan Peterka vzpomínal, vyprávěl a bavil svými příběhy zaplněný sál, byl k nezastavení. Po více než dvou hodinách se nám, ani jemu nechtělo odcházet, potlesk ve stoje neměl konce. Přes zdravotní potíže stále chlap jako hora, s lehce prokvetlými skráněmi, pokorný, skromný, poctivý, s velkým srdcem na dlani.
Pane Peterko, děkujeme, budete nám moc chybět.