Hlavní obsah
Kniha Zrcadlo moci. Pilíře moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění Foto: Michael Čtveráček

Nová kniha Zrcadlo moci analyzuje pilíře moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění

Kniha Třináctá komnata Napoleonova má své pokračování. 31. ledna představil Národní památkový ústav novou publikaci, která umožňuje nahlédnout do pomyslného zrcadla moci proslulého francouzského císaře a vojevůdce Napoleona I. Na českém knižním trhu se jedná o první publikaci svého druhu.

Kniha Zrcadlo moci. Pilíře moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění Foto: Michael Čtveráček
Nová kniha Zrcadlo moci analyzuje pilíře moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění

Knihu pokřtil historik Miroslav Šedivý z Katedry historických věd Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. O hudební zpestření se v průběhu křtu publikace postaral flétnista, dirigent, vokalista a hudební historik Lukáš M. Vytlačil, umělecký vedoucí souboru Ensemble Mathesius, jenž interpretoval několik ukázek francouzské dvorní hudby pro barokní flétnu.

Francouzský císař Napoleon I. byl jedním z nejproslulejších panovníků v dějinách, kteří nejpečlivěji dbali na svou sebeprezentaci. Kouzlu jeho osobnosti mělo podléhat nejen dobové veřejné mínění, ale i historická paměť příštích generací, ve které se svým životním příběhem a úspěchy snažil zvěčnit.

Umění mělo být pro Napoleona jedním z prostředků k naplnění jeho ambicí. Prostřednictvím dochovaných artefaktů poutá pozornost jako jedna z nejvýraznějších a zároveň nejrozporuplnějších postav minulosti. Jeho bývalé rezidence či četná bojiště, na kterých sváděl bitvy, dodnes zaplňují davy turistů. A tak není divu, že jeho obrazy či osobní předměty nacházíme v řadě šlechtických domů, dokonce i v těch, které patřily jeho zarytým nepřátelům.

V centru pozornosti knihy jsou stěžejní faktory, jež ovlivňovaly uměleckou a uměleckořemeslnou produkci, reflektující obraz Napoleona v mocenské struktuře a kontextu doby, ať už se jedná o problematiku uměleckého mecenátu, sběratelství či historizaci jeho obrazu v kolektivní paměti.

Jednotlivé kapitoly se dále zabývají proměnami Napoleonova obrazu ve filozofii a umění, analyzují jeho duchovní, estetické a uměleckohistorické předpoklady. Zároveň mapují jeho osobní vklad a podíl na formování vlastního obrazu, jenž byl v optice moci nezbytnou podmínkou k udržení veřejného mínění a též oporou této moci. Intervence do veřejného i soukromého prostoru a estetika nového životního stylu měly být prostředkem k dosažení tohoto cíle.

Právě umění, a potažmo kulturní dědictví, bylo jedním z pilířů Napoleonovy moci, médiem jeho obrazu, prostředkem jeho reprezentace, propagandy i osobnostního kultu. Dobová ikonografie tak vzala na sebe podobu zrcadla, ve kterém se měly promítat (a i promítaly) ony pilíře Napoleonovy moci, obraz, který měl uchvacovat, fascinovat, vzbuzovat respekt i zdání legitimity jeho vlády.

Těmito pilíři měly být především Napoleonova korunovace na francouzského císaře a italského krále, politické střety se světskou a duchovní mocí, aliance se starým panovnickým rodem Habsburků prostřednictvím sňatku s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, narození římského krále, Napoleonova syna a následníka trůnu, historizace Napoleonova obrazu na veřejnosti a samozřejmě pilíř nejlépe vystihující Napoleonovo nadání a vojenského ducha – vítězná válka.

Na přípravě knihy Zrcadlo moci se podílela dvojice autorů ze Slezské univerzity v Opavě a Národního památkového ústavu. Kniha je dostupná v knihkupectví Národního památkového ústavu či na knižních pultech ve vybraných prodejnách.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků