Hlavní obsah
Nenápadná budova muzea Jacquemart-André v Paříži ukrývá umělecké skvosty Foto: Jiří Šmucler

Neznámá perla v srdci Paříže

Příběh jako z pohádky. On, dědic bohatých měšťanů, ona, chudá malířka. Jiskra mezi nimi patrně přeskočila při malování jeho portrétu. Eduard André a malířka Nelie Jacquemart nahromadili za dobu společného života obrovskou sbírku uměleckých předmětů. Dnes je jejich měšťanský dům státním muzeem.

Nenápadná budova muzea Jacquemart-André v Paříži ukrývá umělecké skvosty Foto: Jiří Šmucler
Neznámá perla v srdci Paříže

Jsme zvyklí navštěvovat různé galerie přizpůsobené výstavám obrazů, či zámky a hrady s naaranžovanými historickými předměty. Navštívit ale měšťanský dům, který je dílem galerie uměleckých děl a dílem měšťanský příbytek, tak jak jej zařídili přímo majitelé, se hned tak nepodaří. Milovníci umění 18. a 19. století ho naleznou na bulváru Haussmann č. 158 jako Museé Jacquemart-André.

Malířka Nelie se tehdy přiznala: V životě jsem měla třikrát štěstí. Vychovávala mě vzdělaná teta a přiblížila mi život aristokracie, který jsem chtěla poznat a pochopit. Profese malířství ve mně vzbudila přirozený zájem o umění. Do třetice jsem měla štěstí, že jsem potkala Eduarda v době, kdy se opájel krásou umění.    

Francie tehdy prožívala nelehké období. Po porážce ve francouzsko-pruské válce v roce 1871 skončila bonapartistická éra (Napoleon III.) a Francie byla přinucena předat Alsasko a Lotrinsko vítěznému Německu. Eduard André, starý bonapartista, zanevřel na politiku (byl členem národního shromáždění za protestanty) a stáhl se z veřejného života. Útěchou mu byla láska k umění, která vedla k rozhodnutí zachránit umělecké bohatství 18. století, které v této době již nebylo v módě.  

Řekl bych, že Eduard s Nelie byli také vynalézaví hostitelé. Své hosty vítali ve vestibulu ukázkou uměleckých předmětů naznačujících, že návštěva bude pro náročné. Plni očekávání vstoupili hosté do obrazové galerie a ohromeni velikány 18. století v čele s Francoise Boucherem se přesunuli do prostorné kruhové haly k meditaci při sklence sektu. K povznesené náladě a pocitu věčnosti jim pak přispěl pohled na stropní malbu s anděly. Poté se hosté mohli rozejít – do hudebního salonku na cembalový koncert, k rokování do místnosti bohatě vyzdobené tapiseriemi, do zimní zahrady k uspořádání myšlenek, nebo do kuřáckého salonku na doutník s nezbytnou sklenkou brandy.  

To nejcennější se však nalézalo (a dosud nalézá) o patro výše. Benátské umění, práce florentských umělců, bronzové sochy význačných autorů… Toto je považováno za největší sbírku děl italských mistrů vystavovaných mimo Itálii.

V současné době je galerie doplněna o výstavu děl italského renesančního malíře Fra Angelica. V roce 1982 se mu dostalo blahořečení od papeže Pavla II. - pět století po umělcově smrti.

Na zpáteční cestě bulvárem Haussmann nemůžete minout další perlu, tentokráte architektonickou – domy Galeries Lafayette a Printemps. Se svou více než stoletou historií stojí za povšimnutí a v předvánočním čase nabízí nevšední podívanou. A pokud se vám nechce jezdit tak daleko, virtuální prohlídka se nabízí zde.  

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků