Hlavní obsah
Informační plakát s pozváním na výstavu obrazů slepé malířky Ley "Život je psina". Foto: Stanislava Dvořáková

Nevidomá malířka vystavuje své obrazy v Ústí nad Orlicí

Období adventu umožňuje vstoupit do tajemna a uvěřit i v zázraky. Toto poznání se promítá na výstavě obrazů nevidomé malířky, která byla pod názvem Život je psina otevřena v Malé scéně v Ústí nad Orlicí.

Informační plakát s pozváním na výstavu obrazů slepé malířky Ley "Život je psina". Foto: Stanislava Dvořáková
Nevidomá malířka vystavuje své obrazy v Ústí nad Orlicí

Vystavený plakát s pozváním na výstavu slepé malířky přiměl kolemjdoucí k zamyšlení. Je to pozvání do nám nepředstavitelného světa tmy? Co vlastně může vnímat nevidoucí? Co pro něho představuje vůně, zvuk?

My za zavřenými víčky při usínání a ve snech vidíme barevné obrazy prožitých zážitků. Jistě je rozdíl mezi slepými od narození a těmi, kteří přišli o zrak v průběhu života. Zde nastupuje malý zázrak schopnosti našeho mozku uchovat podobu dříve viděných předmětů po celý život. Přesto s trochou nedůvěry vstupujeme do výstavní síně. Spatříme obrazy bizarní, imaginární či pouhé kontury světla a tmy?

První dojem je překvapivý. Žádná čerň, žádný smutek. Zdi zdobí obrazy s jemnými tóny škály všech barev. Autorka přišla o zrak během života a tak oko, podivuhodný lidský objektiv, zaznamenalo viděný předmět, uložilo v paměti a nyní byl přenesen na plátno. Jen pohyb vyprchal z průběhu dlouhých let.

Byla však velká škoda, že autorka onemocněla a nemohla přijet na vernisáž. Její vyprávění by bylo jistě doplněno řadou dalších otázek. Náhradou je zaslaný písemný životopis, který přirovnává k pohádce v dobrém i zlém i s bizarně šťastným koncem - vždyť každý pocit radosti je štěstím.

„Kde bolo, tam bolo,” začíná slepá malířka Lea vyprávění o svém životě. Narodila se v Martině na středním Slovensku, kde ji snad sudičky zároveň nadělily do života poznat krásu barev a vůní a řadu zajímavých lidí a zážitků.

Do sedmi let byla zdravé dítě s citlivým vnímáním přírody. Krása lučních květů sváděla k dětskému malování na chodníky, později k vytváření obrázků a příběhů na výkresech.

Pohádkové knížky, vyprávění babičky, pozorování vzniku vzorů při jejím pletení a vyšívání se jí vrylo hluboko do paměti šťastného dětství, provoněného vůní růží jejich zahrádky. Celý dětský svět se však zhroutil zápalem mozkových blan, který poškodil zrakové centrum.

V současné době rozpoznává jen světlo a tmu. Fantazie však přetrvala a tak našla novou cestu malování prsty na plátno, papír, kámen, hedvábí i obyčejné tričko. Sama tuto činnost hodnotí jako dětskou hru, která tvoří svět každým dnem voňavý, barevný a kouzelný.

Co víc než závěrem dodat slova autorky: "A keď nastane zamračený čas, prejdem tento náročný kopec ako lekciu, či novú školu života, ktorá ma obohacuje tak, že sa zas vrátim do radosti, kde znovu a znovu otváram čarovnú bránu farebného sveta. Nuž ak máte chuť, poďte sa zahrať so mnou a ja budem šťasná Lea, toho času z Hradca Králové."

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků