Článek
Dřevo místo rudy
Dřevěné předměty rozměrů obřích i naprosté miniatury tu jsou k vidění na každém rohu, proto se sem jezdí nejen na adventní svátky, kdy je zde nával, že sirky z kapsy nevytáhnete, ale i během roku.
Od dob, kdy se v Krušnohoří přestalo s těžbou rudy, hledali obyvatelé obživu. Našli ji ve výrobě dřevěných předmětů, tady vznikají oblíbené vánoční pyramidy, betlémy, obloukové svícny, samozřejmě louskáčky, ale místní jsou schopni vyřezat ze dřeva cokoli.
Řežou tu všichni
Každá rodina tu má své originální výrobky, někde dělají postavy, jinde se v miniaturních krabičkách ukrývají ještě miniaturnější výjevy, některé s motivy z Betléma, jindy třeba idylka v lese nebo u rodinného krbu.
Dláta a nože nekmitají jen v domácnostech, v centru obce je dřevohračkofabrika, kousek od ní Krušnohorské muzeum dřevěné hračky (Erzgebirgisches Spielzeugmuseum Seiffen) založené v roce 1953 původně jako regionální. Kdo pamatuje ještě Malého Bobše, vrátí se do dětství, rozhodně to ale stojí za zhlédnutí, dřevěné tablety ani iPhony zatím nevedou.
Figury v různé velikosti uvidíte v Seiffenu na každém kroku, řada domů má jimi vyzdobené i průčelí. Seiffenské hračky se dají koupit třeba na trhu v Drážďanech nebo dalších saských městech.
Vyzráli na celníky
Miniaturizace, tak obdivovaná, a ne zrovna levná, je důsledkem francouzské celní politiky. V roce 1881 uvalili Francouzi na každých 100 kilogramů zboží clo 60 franků. To bylo pro zdejší výrobce vražedné, tak začali na popud obchodníka H. E. Langera zmenšovat.
O malé obrazy i jednotlivé figurky byl a dosud je obrovský zájem. Ze Seiffenu nikdo rozhodně nejede s prázdnou, zakoupí třeba jen andílka nebo zvířátko. Ale jezdí sem i fajnšmekři, kteří doplňují své sbírky krajin, betlémy, figurální motivy. Řezbáři se ale trochu začali i podbízet, objevíte tu dílka trochu kulantně řečeno nekrušnohorská. Miniaturní sbírku zabírající celou stěnu uvidíte v muzeu. Ve městě je i soukromé muzeum.
Vymydlená osada
Seiffen je obcí prastarou, osadu u ložiska cínové rudy založili asi roku 1324, tehdy je o ní první písemná zpráva. Protože horninu vymývali (ausseifen), tedy doslova vymýdlovali, bylo místo nazýváno Cynfisen. Trochu se to posléze zašifrovalo a Mydlinkov byl na světě.
Jako všude v Krušných horách, i tady se usadili čeští exulanti, kteří nemohli v katolické zemi po Bílé hoře dlouho zůstat. První přišli roku 1635, luteránský osmiboký kostel z let 1776 - 1779 je symbolem města.
Výroba hraček začala v 80. letech 18. století, vyvážely se i do zámoří. V Seiffenu je poprvé zaznamenána výroba hraček zvaná „Reifendrehen“, vytáčí se dřevěná obruč se základním tvarem výrobku, který se poté opracovává. V roce 1852 tu zřídili státní odbornou školu zaměřenou na výrobu hraček.
Seiffen leží asi 10 kilometrů od Hory Svaté Kateřiny.
