Naďa Urbánková slavila narozeniny i se 40 let starým kloboukem

Vystoupila se skupinou Bokomara hned první den konání festivalu, 27. června a předvedla, že ve svých letech do důchodu rozhodně nepatří. Vedle hitů, které má v repertoáru právě s Bokomarou zavzpomínala na divadlo Semafor, ale hlavně na Jiřího Grossmanna a bravurně vystřihla jejich nejznámější hit - Závidím.

Urbánková měla sebou i módní doplněk v podobě 40 let starého klobouku, který si dovezla v roce 1974 z Nashvillu. Diváci letošní Porty ji odměnili bouřlivým aplausem a mnozí ji samozřejmě k narozeninám pogratulovali.

K této příležitosti ve svém digitálním servisu Supraphonline.cz zpřístupnilo vydavatelství komplet nahrávek, jenž obsahuje jak řadová alba, tak i mnoho let nedostupné singly a raritní nahrávky.

První singl Nadi Urbánkové vyšel na značce Supraphon už v roce 1965. Byly to písničky z jazzové buffo-opery Dobře placená procházka autorské dvojice Jiří Šlitr a Jiří Suchý: Haleluja a Proč je to tak.

Jedno z jejích nejúspěšnějších alb vyšlo v roce 1973 pod názvem 24 hodin s Naďou Urbánkovou a k nejprodávanějším singlům, již pětačtyřicet let, patří píseň s melancholickým textem Jiřího Grossmanna Závidím. V roce 2004 Závidím pojmenovalo i speciální album, kde Urbánková nazpívala písně výhradně s texty Jiřího Grossmanna.

„Lidé si ve spojení Urbánková – Grossmann nejčastěji vzpomenou na písničku Závidím. Skoro jako kdyby Jirka nenapsal nic jiného, přitom on jich, nejen pro mne, napsal spoustu. Písnička Závidím  je spojena s jeho těžkou nemocí a já se přiznám, že když ji teď zpívám, tak ještě s jiným pocitem, který je dán mojí vlastní zkušeností. Jsem šťastná, že tak krásný song už navždy zůstane mojí erbovní písní,“ dodává legendární zpěvačka.

Naďa Urbánková (narozena 30. června 1939). V roce 1959 debutovala jako herečka v Pardubickém divadle. Působila v pražské Laterně magice. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do filmu Kdyby tisíc klarinetů a do pražského divadla Semafor. Zde vystupovala, mimo jiné, také s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem či s dvojicí Jiřím Grossmannem a Miloslavem Šimkem.

Nejznámějším hitem té doby se stala píseň Drahý můj v duetu s Jiřím Grossmannem, dále pak Grossmannova nostalgicky poetická píseň Závidím.

V roce 1969 započala její dlouhodobá spolupráce s Jiřím Brabcem a jeho skupinou Country Beat. Právě počátkem 70. let se v roce 1972 vyhoupla na první místo v populární čtenářské anketě Zlatý slavík, kde setrvala plných pět let. S Country Beatem absolvovala několik důležitých zájezdů do zahraničí, mimo jiné též do Nashvill v Tennessee, nejvýznamnějšího centra country music.

V dalších letech pak spolupracovala s orchestrem Václava Hybše, působila v pražském Hudebním divadle v Karlíně. Odtud se pak nakrátko vrátila zpět k Jiřímu Brabcovi.

Po roce 2000 se vrátila zpět ke zpěvu a veřejnému vystupování, nyní spolupracuje se skupinou Bokomara.