Hlavní obsah

Milióny kubíků palivového dřeva pro Vídeň putovaly před dvěma sty lety ze Šumavy plavebním kanálem

Novinky, Dana Ehlová

Příští rok tomu bude 230 let, co se začal uprostřed hustých šumavských lesů stavět plavební kanál. Naprosto unikátní stavba, kterou vyprojektoval inženýr Josef Rosenauer, byla zahájena 29. dubna 1789. Jedinečnost potvrzuje zápis na seznam nemovitých kulturních památek technického významu.

Foto: Dana Ehlová

Horní portál tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu, unikátní technické stavby na Šumavě.

Článek

Plán kanálu na plavení dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Grosse Mühl a dále až do císařského hlavního města Vídně předložil český inženýr Josef Rosenauer (*1735, Chvalšiny - +10. března 1804, Český Krumlov) poprvé svému zaměstnavateli, knížeti ze Schwarzenbergu, už v roce 1774. Nejprve byl však odmítnut.

K realizaci mohlo dojít až v roce 1789. V první etapě, do roku 1793, byl vybudován úsek od ústí do řeky Grosse Mühl přes rozvodí u osady Růžový Vrch (dnes místo zvané U Korandy) k Jelenímu potoku v Jeleních Vrších. Poté se stavba na zhruba třicet let přerušila, neboť tzv. starý kanál otevřel dostatečné množství lesů.

Dokončení stavby v letech 1821-1823 se Josef Rosenauer bohužel nedočkal, zemřel v roce 1804. Přes některé úpravy byl postaven i původně 419 metrů dlouhý plavební tunel na Jeleních Vrších a celková délka plavebního kanálu dosáhla 51,9 km, z toho 37 km na českém území. Na realizaci se podílelo 1200 mužů, kteří pracovali v náročných podmínkách uprostřed divokých šumavských lesů. 

Velké množství dělníků pak také zajišťovalo provoz - jen na vhazování dřeva se účastnilo třicet mužů, dalších 300 osob dozíralo na plavení a až 250 mužů pracovalo v ústí do řeky Grosse Mühl při vytahování dřeva z kanálu, jeho rovnání a překládání na lodě a vory.

Kanál byl napájen vodou ze sedmadvaceti potoků, Plešného jezera a tří umělých nádrží (Rosenauerova, Jelení a Říjiště). Během zhruba sta let, považovaných za zlaté časy plavebního kanálu, se podařilo splavit k řece Grosse Mühl téměř osm milionů kubíků palivového dříví. Plavba dřeva do Vídně pak byla ukončena v roce 1892 a nahrazena levnější a rychlejší dopravou po železnici.

Poslední plavba směrem do Rakouska - Haslachu se uskutečnila v roce 1916. Okolo roku 1900 byl plavební provoz v Čechách změněn z dopravy palivového dříví na dopravu dlouhého dříví. Doprava dříví po kanálu k Vltavě a dřevoskladu v Želnavě, později v Nové Peci, trvala do roku 1961.

V závěru minulého století prošel kanál obnovou, která skončila v roce 2001. Dnes nabízí seznámení s tímto historickým unikátem devět kilometrů dlouhá naučná stezka vhodná pro pěší turisty, cyklisty i tělesně postižené, v zimě také pro běžkaře.

Začíná na parkovišti v Jeleních Vrších u dolního portálu tunelu kanálu a končí v Raškově pod Novou Pecí. Na trase turista najde čtyři informační panely a především bude obdivovat naprosto jedinečnou stavbu, kterou nám tady zanechali naši předci. 

Věřte, že nebudete litovat.

Projektant kanálu Josef Rosenauer byl později za své zásluhy při zásobování Vídně dřevem jmenován čestným občanem města Vídně.

Reklama

Výběr článků

Načítám