Hlavní obsah
Foto: archiv Jiří Tichý

Mikulovská knihovna začne používat jedinečné razítko „Jsem česká kniha“

Novinkou, kterou mikulovská městská knihovna od letošního března zavádí je razítko „Jsem česká kniha“, které bude zdobit každou novou českou knihu.

Foto: archiv Jiří Tichý
Mikulovská knihovna začne používat jedinečné razítko „Jsem česká kniha“

Razítko knihovně věnoval Jiří Tichý z Mikulova. „Kdysi dávno jsem zdědil po svém pradědečkovi torzo jeho knihovny, kdy s výjimkou jeho identifikačních značek mnohé knihy obsahují právě toto velkoplošné razítko. Budu velmi rád, když se zase uvede v život,“ říká donátor.

Celý text razítka zní: „Jsem česká kniha – Posilovala jsem český národ v těžkých dobách – Chci mu ještě dlouho sloužit a proto mě šetři! – Děkuji!“ (viz fotografie).

„Grafická podoba tohoto razítka pochází pravděpodobně z období první republiky, kdy bylo široce a plošně využíváno veřejnými knihovnami ke značení knih nejspíše za účelem posílení jakéhosi národní vědomí, zejména v pohraničí,“ říká na vysvětlenou Jiří Tichý.

O tomto razítku se velmi málo ví a původní, zdá se, se nikde nedochovala. Mikulovská knihovna tak bude možná po spoustě let první a jedinou knihovnou, která obnovené razítko bude používat „Je to taková historická zajímavost. A proto jsem nechal zhotovit přesnou repliku tohoto razítka a jeden exemplář jsem věnoval mikulovské knihovně,“ dodal Jiří Tichý.

Ta jím bude razítkovat všechny nové české knihy, které bude do knihovny kupovat. „Za tento mimořádný dárek moc děkujeme. Text na razítku se nám moc líbí a je důležitý i v dnešní době,“ říká Ilona Salajková. Razítko knihovnice využijí i při aktivitách s dětmi, ale i seniory, kteří v knihovně navštěvují Univerzitu 3. věku.

O razítku se ví velmi málo

Ani Národní knihovně ČR se bohužel na dotaz ohledně tohoto razítka nepodařilo jednoznačně zjistit, kdy a jak text vznikl a kdy přestal být užíván.

Dotaz prošel mezi velkým počtem českých knihovníků a posléze se jako nejpravděpodobnější jeví, že vznikl někdy v době první republiky a byl používán v knihovnách na území s převahou německého obyvatelstva. Tedy pro odlišení českých knih a zřejmě i posílení národního vědomí. To potvrzují svědectví z oblasti dřívějších Sudet. Většina těch, kdo se s razítkem setkali, hovoří o době druhé světové války nebo po ní. U starších knih bylo možné se s razítkem setkat samozřejmě ještě později. 

Pradědeček Jiřího Tichého, který nechal před pár lety zhotovit repliky tohoto razítka, František Tichý byl sedlák v Obědkovicích na Prostějovsku. Rád sbíral knihy a ve své knihovně měl pořádek. Předmětné razítko si s největší pravděpodobností půjčoval v Obecní knihovně v Obědkovicích na Hané.

„Za všechny knihy, kterých mi zůstalo zhruba do sta kusů, bych zmínil moji nejoblíbenější a praktickou knihu ‚Dopisovatel – Navedení ke spisování listů a psaní všeho druhu, s bohatou sbírkou nejrozmanitějších vzorůʻ sestavenou Jakubem Malým, vydanou Nakladatelstvím I. L. Kobera v Praze roku 1869. S touto knihou v ruce se vzděláte například v titulaturách. Chcete-li tedy psát například úřadu berničnému, oslovíte jej ‚Slavný úřade berničný!ʻ. Nesmírně aktuální a potřebné. Bez problémů také s pomocí knihy napíšete například dopisy děkovací, prosebné, omluvné, kárací a domluvné nebo dopisy milostné,“ říká Jiří Tichý.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků