Hlavní obsah

Matka budoucího Otce vlasti Eliška Přemyslovna vypadá v Nymburce jako kolchoznice

• Aktualizováno
Novinky, Vratislav Konečný

Letos slavíme 700 let od narození císaře Karla IV. Nesmíme opomenout také jeho matku, Elišku Přemyslovnu a její pohnutý život prodané nevěsty. Prasečími půlkami nafocenými z porážkové linky je podzdoben zašlý reliéf vjezdu Elišky Přemyslovny do německy mluvícího města Nimburgu.

Foto: Vratislav Konečný

reliéf na domovním průčelí znázorňuje příjezd Elišky Přemyslovny roku 1310, ubytovala se U černého orla, dům již dávno nestojí.

Článek

Taky se mu podle kronikáře Hájka prý říkalo Svinibrod, to že se na labském břehu popásala zvířata nečistá prasečí. Tím se kruh kolem vepřového krásně uzavírá.

Nymburské pábení

Ale Nymburk spíš známe z Hrabalova vyprávění, z jeho Postřižin, jeho pábení. Město nynější je na hony vzdáleno Menzelovu snímku, na náměstí najdete jediný historický dům, ostatní radno vidět na vlastní oči. Pohled to není nikterak pěkný.

Co pěkné je, jsou repliky městských hradeb z počátku minulého století, cihlové zdi s věžičkami jsou u nás ojedinělé, na rozdíl od Německa či Polska, dříve Slezska.  V Nymburce mají cihlový i kostel sv. Jiljí, město tím, že mělo hradby, dráždilo kde koho, kdo ve zbroji táhl Evropou. Nejvíce pak Švédy, v Nymburce jim v rámci kořistnictví vydatně sekundovali Sasíci, místní nahnali do kostela a na dvě stovky jich pomordili. Město bylo několikrát vydrancováno.

Město, postavené na místě starší slovanské osady a poprvé zmiňované roku 1219 jako Nová hora nad Labem, latinsky Noui Montis super Albiam, hrálo značnou roli za husitské revoluce, bylo na straně husitů. Na zdi hospody Na tarase najdete desku o smrti Hynka Bočka z Kunštátu, strýce Jiřího Poděbrad. Po neshodách s Prokopem Holým šel přesvědčit o své pravdě Nymburčany, prý ho omylem utloukla pivovarnická chasa. Nymburský pivovar tak vstoupil poprvé do dějin.

Popravčí a "hajzlmuž"

Naproti Tarasu začíná procházka k opraveným hradbám, které měly jako vše namále, vede podle katovny, kde se upomíná na místního kata, aniž se jakékoli jméno zmiňuje. Obydlí popravčího stávalo mimo město.

Přitom kat byl jednou z nejdůležitějších městských osob, i když byl osobou „nejspodnější.“ Lidé se mu vyhýbali. V kostele měl zvláštní lavici, směl jen do některé hospody, kde sedával stranou, pohřben mohl být v nejzazším koutě u zdi hřbitovní. Byl ale také ranhojičem, pohodným a čistil sousedům záchody, jak se říkalo "tajné jámy a sekryty". Příjmy měl častokrát vyšší než radní. Z katovny je restaurace.

Od katovny jdete podle hradeb k pohostinství Stará rybárna, kde měla po přeplutí Labe v květnu 1310 vystoupit na břeh Eliška prchající v přestrojení z Prahy. Na reliéfu připomíná její příjezd závěrečnou scénu z filmu Noc na Karlštejně, i když bez okázalého roucha. S šátkem na hlavě vypadá jako kolchoznice.

Podivný pár

Eliška ve městě strávila měsíc, než se poměry v rozhádaném království urovnaly a ona odjela, potvrzená dědička českého trůnu, zpět do Prahy. Odtud do Špýru, protože ji na dálku provdali za Lucemburka Jana, jemu bylo 14, jí 18 let. S Janem si moc neužila. Před sňatkem ji ponižujícím způsobem zkoumali, zda je panna.

Byla prodanou nevěstou, neměla šťastný život, král se jí nevěnoval, děti dokonce žalářoval, zemřela osamělá v Mělníku.

V Nymburce po ní moc stop nenajdete, měsíc pobytu je krátká doba. Za zhlédnutí stojí Turecká věž, vodárenská věž, most z roku 1912, muzejní expozice města i Bohumila Hrabala...

Reklama

Výběr článků

Načítám