Článek
V Čechách je registrováno téměř dvacet pozdně středověkých roubených kostelíků a zvonic, z nichž většina se nachází v Královéhradeckém kraji. Výjimkou není ani kostel sv. Jana Křtitele se zvonicí a márnicí ve Slavoňově, obci s necelými třemi stovkami obyvateli na Náchodsku, který patří k nejcennějším skvostům tohoto druhu. Důkazem toho je bezesporu nedávný zápis do seznamu národních kulturních památek.
Lidové architektuře se na severovýchodě naší země vždy obzvlášť dařilo, a tak pohled na polodřevěnou zvonici, celoroubený kostelík a márnici potěší snad každého turistu či návštěvníka. Na romantičnosti přidávají tomuto místu ještě mohutné staleté lípy.
Původně gotický kostel postavený v roce 1350 se nezachoval, zanikl zřejmě za husitských válek. Na jeho místě pak vyrostl v roce 1553 za vydatného přispění bohatého rolníka (možná i zemana) Jana Koltačky a jeho syna kostel, který iniciátor daroval zdejší farnosti. Nejprve byl zasvěcen sv. Martinovi, ke změně zasvěcení došlo o sto třicet let později, v roce 1683 u příležitosti instalace nového hlavního oltáře sv. Jana Křtitele.
Materiál na výstavbu dodal patrně Koltačka ze svých lesů. Trámoví se odspodu stavby skládalo nejprve z dubových, jedlových a nakonec smrkových kmenů. Spáry byly utěsněny mechem a maltou, navrchu nabíleny.
Půdorys tvoří nepravidelná obdélníková loď se zúženým kněžištěm orientovaným na východ, naproti němu je vybudován kůr s varhanami. Do kostelíka se vstupuje přes předsíň se sníženým stropem, která byla přistavěna roku 1705.
Interiér roubené stavby patří k nejcennějším u nás a vnitřní výzdoba je dokladem lidového renesančního malířství 16. století. Obdiv zaslouží i dřevěný kazetový strop s bohatými ornamenty a postavy apoštolů na hlavním vazebním trámu z roku 1705.
Nejcennější a nejstarší stavbou slavoňovského souboru a jeho dominantou je ovšem zvonice. Spodní kamenná část, která by mohla být pozůstatkem po původním kostele, tvoří vstup na hřbitov. Vrchní dřevěná zvonová stolice slouží na zavěšení tří zvonů – dvou vedle sebe a jednoho napříč - třemi zvony byla osazena do roku 1917.
Zvonici zakrývá dvojstupňová střecha ze šindele s dvojitým ozdobným křížem na vrcholu. Do komplexu ještě patří roubená márnice čtvercového půdorysu z 18. století stojící u hřbitovní zdi.
Historické záznamy slavoňovských kronikářů dokládají, že stav kostelíka byl v různých dobách různý. Doby rozkvětu a oprav se střídaly se stavem nouze a úpadku, v některých případech hrozil dokonce rozpad stavby. Věřme tedy, že i díky vládnímu dokumentu „odolá“ slavoňovský komplex vlivu času a přečká ve vší kráse další staletí.
Vydáte-li se někdy do Slavoňova, vězte, že kostel je otevřen pouze při bohoslužbách jednou týdně. O vstup v době mimo církevní obřady je proto nutné požádat na nedaleké faře.
Nejcennější a nejstarší stavbou slavoňovského souboru a jeho dominantou je zvonice, jejíž spodní část tvoří vstup na hřbitov.
Původně gotický kostel postavený v roce 1350 se nezachoval, zanikl zřejmě za husitských válek. Na jeho místě pak vyrostl v roce 1553 kostel nový.
Interiér roubené stavby patří k nejcennějším u nás a vnitřní výzdoba je dokladem lidového renesančního malířství 16. století.
Do komplexu patří i márnice.