Článek
Věhlas nástrojů ateliéru Pilařů dál šířil Vladimír Pilař (1926–2008), syn zakladatele. Tomáš Pilař (*1954) představuje již třetí a jeho dcera Šárka dokonce čtvrtou generaci.
Ateliér Pilařů se hlásí k odkazu Věnceslava Metelky z Pasek nad Jizerou, významné osobnosti našeho národního obrození, na jehož životním příběhu vystavěl postavu učitelského pomocníka Karla Čermáka v románu Zapadlí vlastenci Karel Václav Rais.
Byl to Věnceslav Metelka, kdo začal v Krkonoších stavět housle a kdo naučil řemeslo všechny své čtyři děti. Další generace se pak už vydaly do světa a uspěly se svým uměním v mnoha koutech Evropy.
Také Karel Pilař, dědeček Tomáše Pilaře, provandroval Evropu, byl v Haagu, v Berlíně, chtěl i do Francie. Když se mu však naskytla příležitost převzít krámek v Husově ulici v Hradci Králové, využil ji a v roce 1924, tedy před 90 lety, tam založil houslařskou dílnu. Housle nejen stavěl, ale také restauroval, a velmi brzy si získal zákazníky po celém kraji i z mnohem větší dálky. Řemeslu naučil svého syna Vladimíra, jehož nástroje se díky kvalitě dostaly v podstatě do celého světa.
I Tomáš Pilař věděl poměrně brzo, že právě on bude dalším pokračovatelem, dnes už housle rodí i pod rukama jeho dcery Šárky, která má dva syny, a tak houslařský ateliér Pilařů nemusí mít o budoucnost obavy.
Tomáš Pilař nejenže staví vynikající nástroje, velmi zajímavě umí o tomto řemesle, spíše však umění, vyprávět.
Při práci používá dřevo ze smrku a javora, které musí být rezonanční kvality. Takový smrk roste v oblasti Alp na svazích v nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů. Dřevo nakupuje v hranolech a dlouhá léta pak "zraje" ve skladu. Je to tedy dle slov mistra houslaře, který na začátku kariéry stavěl housle z dřeva nakoupeného dědečkem, dnes z otcova, mezigenerační záležitost.
A kolik houslí za devadesát let existence dílny Pilařovi vyrobili? „Samozřejmě o tom představu mám. Dědeček nástrojů nepostavil mnoho - když přišel do Hradce, začal je číslovat od stovky, aby to nevypadalo, že je začátečník. Když měl po několika letech 150 kusů, tak se o něm psalo, že je "velmi pilný mistr". Věnoval se ale také restaurátorství a nástrojů postavil zhruba dvě stě,“ prozradil Tomáš Pilař.
To jeho otec stavěl nástroje celý život - od mládí až do pozdního věku, takže jich po sobě zanechal mnoho set. Sám Tomáš Pilař se věnuje především stavbě nových nástrojů, dnes jich má na kontě přes tři sta. Na houslích, které vznikly díky jeho umu, hrál Ivan Ženatý nebo Jaroslav Svěcený.
Při stavbě nástrojů jsou prý důležité tři aspekty. V první řadě materiál, dále konstrukce (naladění desek, průběh klenby apod.) a třetí věc je lak. Teprve, když se toto vše "sladí" dohromady, vzniknou kvalitní housle. Vedle nich se však pod rukama Tomáše Pilaře narodilo také několik kusů tzv. kvintonů, což je pětistrunná viola.
Na otázku, bez čeho se neobejde dobrý houslař, Tomáš Pilař odpověděl: „Především bez dobrého sluchu. Pokud bych zvuk sám neslyšel a nebyl schopen ho posoudit a vnímat, tak těžko mohu být houslařem a rozvíjet řemeslo.”