Klub vojenské historie z Prostějova bojuje po celé Evropě

Původně klub začínal v „malém“, vojáci jezdili jen po České republice. Před třinácti lety začali vyrážet po celé Evropě. „Bojovali jsme u Slavkova, v Itálii, ve Francii, Německu,“ říká Oldřich Pištěk. Proslavenou bitvu tří císařů si nenechají ujít nejen vojáci, ale i tisíce příznivců vojenské historie z celého světa.

„Bitva je naplánovaná do nejmenší podrobnosti a samozřejmě se nemůže lišit od té původní. Jsou zde děla, koně, prostě všechno autentické. Jen v dorozumívání nám pomáhají místo rychlých poslů vysílačky,“ popisuje přípravy.

Nejvíce bojovníků i diváků se rekrutuje z řad Francouzů, pro které je Napoleon dodnes národním hrdinou. Prostějováci vyráží do boje coby pěší granátníci a těžká jízda kyrysarů. „Léta jsou tady, tak jsem se vyšplhal na koně. Manželka je mladší, ta si užívá na zemi,“ usmál se na pohledného střelce po svém boku.

Granátníci z Kautnitzova pluku nosí tradiční čepici, kterou zdobí medvědí kožešina. Příslušnost k jednotlivým plukům bílé uniformě dává ozdobné barevné lemování. K uniformě patří úzké kalhoty, černé návleky ke kolenům, na kterých musí být pětadvacet mosazných knoflíků.

Uniformy pocházejí z let 1798 – 1809, podklady pro jejich výrobu čerpali ve vojenském Arzenálu ve Vídni, Vojenském historickém muzeu na Hradčanech a v olomouckém archivu. „Nosím sebou patrontašku, tele, dřevěnou polní láhev, šavli a křesadlovou pušku, což je docela záběr,“ posteskla si Kamila Pištěková.

Křesadlovky z roku 1789 jsou schopné střelby a všechny jsou replikami. Mimochodem, granátníci z Kaiserova pluku patřili k elitě vojska. V případě útoku bylo jejich úkolem zapálit a dobře “odhodit“ smrtonosný granát.

Zatímco manželka pochoduje, manžel se vozí. „Rozhodli jsme se klub rozšířit, vyrobili jsme kyrysarské uniformy, sehnali deset koní,“ ukazuje Oldřich bronzový prsní pancíř.

Kyrysaři patřili k osobní ochraně císaře Františka Josefa I. a jejich úkolem coby těžké jízdy bylo prorážení cesty hulánům a husarům. „Chránil je kyrys, neboli prsní pancíř, k dispozici měli těžký meč zvaný palaš. Ten můj je původní stejně jako kyrys,“ popisuje výzbroj, ke které patřily ještě dvě sedlové pistole.

Ve válce byli rakouští kyrysaři v nevýhodě proti Francouzům, které chránil i zádový kyrys.“ Jak se nepřítel dostal za záda, byl s vámi konec,“ popsal neradostné souboje Oldřich Pištěk. Přesto i jemu štít zachránil život. „Praskl mi řemen u sedla a já se řítil k zemi. Byl bych se propíchl vlastním palašem, nebýt krunýře,“ přidal vzpomínku. Koně užívaní pro bitvy musí mít speciální výcvik, nesmí se bát střelby ani dělových ran. 

Členy Klubu vojenské historie můžeme vidět v historických filmech, jejich služeb využívají filmaři.

Za nejlepší ukázku historické bitvy pokládají tu slavkovskou. V prosinci tam nepřehlédnete granátníky a kyrysary z Kaunitzova pluku. Co na tom, že rok co rok potupně prohrávají.