Hlavní obsah
Jezírko jako z Rusalky Foto: Vratislav Konečný

K poutnímu areálu Skalka na hřebenech Brd pro duchovní útěchu i buřty s pivem

Skalka nad Mníškem pod Brdy posloužila koncem 17. století majiteli mníšeckého panství Engelovi z Engelflussu k vybudování rodového památníku. Nakonec tu vzniklo poutní místo, které mělo koncem minulého století namále.

Jezírko jako z Rusalky Foto: Vratislav Konečný
K poutnímu areálu Skalka na hřebenech Brd pro duchovní útěchu i buřty s pivem

K poctě Máří Magdalény

Když začne na Brdech houbařská sezona, vypadá to v okolí Skalky jako při slavných procesích, která se zde konala. Parkoviště u silnice jsou obsazena, lesy se ozývá halekání, jimiž se svolávají houbaři v rojnicích pročesávající porost.
Značná část jich zamíří ke Skalce, protože je tu výborné občerstvení. Kdo by odolal dobře vychlazeným nápojům jak na čepu, tak i z lednice a možnosti si koupit a opéci všemi tak oblíbené špekáčky.

Zatímco v okolních státech se povětšinou griluje maso, zelenina či ryby, nám zůstaly buřty nařezané a na klacek napíchnuté. Na Skalce jsou k dispozici kovová napichovadla, ohniště i posezení kolem.

Svobodný a velmi zbožný pán Engel chtěl mít na kopci, který zakoupil, rodový památník. Jeho milovanou světicí byla svatá Maří Magdaléna, ta se podle pověsti kála v jeskyni u francouzského přístavu Marseille. Nad jeskyní věřící postavili chrám. Jeho kopii chtěl i Engel, proto poslal do Francie stavitele Kryštofa Dietzenhofera. V letech 1692 až 93 postavili nad Mníškem kopii francouzského chrámu, obrazy vymaloval Karel Škréta, sochy obstaral Jan Jiří Bendl.

Vnitřek kaple byl postaven jako jeskyně, kam na umělé krápníky spoře dopadalo světlo. Ke kapli přibyla poustevna a klášter. V refektáři namaloval Petr Brandl  podle své milenky Ester kající se Máří. Brandl kvůli Ester opustil rodinu, milenka mu ale brzy zmizela s jiným.

I tchyně byla velmi zbožná

Engelova tchyně, hraběnka Čejková z Olbramovic, byla také velmi zbožná, roku 1775 se v klášteře usadila jako poustevnice.

Nechala zbudovat křížovou cestu se 14 zastaveními, nyní nádherně obnovenou, kde místo maleb jsou balvany s reliéfy. Kapličky ve dvou řadách stojí od roku 1762, posvětit je přijeli františkáni, řád, který má světící privilegium na křížové cesty.

Poddolování ji málem zničilo

Neštěstím se pro Skalku  stala železná ruda, v kopci pod kaplí se začala těžit už v roce už roku 1740. Ve velkém ale přišlo dolování v minulém století, bývalý důl je prohlídkový.

Těžba byla velmi intenzivní, areál se začal sesedat, církevní objekty chátraly. Režim neměl zájem na jejich udržování, uvažovalo se o demolici. Naštěstí v roce 1954 několik osvícených restaurátorů sňalo fresku z refektáře, přenesli ji na plátno a nyní je k vidění v mníšeckém kostele svatého Václava.

Budovy se řáděním zlodějů a vandalů měnily v ruiny. Zlom nastal v 80. letech, roku 1991 obnovili kapli, poustevna se stala letní rezidencí pražského arcibiskupa.

Na nádherné místo chodí i v nehoubařské sezoně hodně lidí, je tu moc hezky, třeba při posezení u malého téměř rusalčího rybníčku. Poutní tradice se na Skalce drží od roku 1990, katolická mše se koná v červenci. Skalka je hojně využívána ke svatbám.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků