Hlavní obsah

Jméno otce vlasti má v názvu nejen Karlštejn, ale i pověstmi oplývající Karlův Hrádek

Novinky, Petr Hejna

Jen málokdo nedovede určit lokaci tak známých míst, jako je třeba Karlštejn, Karlův most, Karlova univerzita či Karlovy Vary (dnes humorně kumulací ruských zbohatlíků zvané Ivanovy). Je však mnoho míst, kde český král a římský císař zanechal otisk své doby, a která nejsou tak v hledáčku davů turistů.

Foto: Petr Hejna
Článek

V letošním roce sedmistého výročí narození našeho slavného vladaře, který ve své době byl vskutku mezinárodní politickou celebritou, není od věci občas zavítat na místa s ním spojená, a přesto klidu a ticha plná.

Od časů, kdy Michal Prokop v písni Bitva o Karlův most ruch na tomto klenotu zmiňuje, expanze turistů tak vygradovala, že tehdejší „a Němců jako much“ v době vzniku textu se dnes zdá být velkou hyperbolou, či vizionářským tušením. Kdo se rád navrátí do atmosféry prosté štěbetajícího mnohajazyčného davu a dává při vzpomínce na dobu celoevropsky významného rozkvětu naší vlasti přednost šumění stromů a zpěvu ptactva, pro toho je ideálním výletním místem Karlův Hrádek u Purkarce. 

Netyčí se zde honosně věže a expozice nenabízí klenoty gotického umění, leč dosti rozsáhlé rozvaliny potěší ducha máchovsky romantického hledače klidných a historií dýchajících míst. Toto soukromé sídlo založil Karel IV. po vzoru francouzských panovníků jako svoji loveckou rezidenci i jako správní centrum okolí, první písemná zmínka uvádí rok 1357. Stavebně byl hrad zhruba trojúhelníkového půdorysu, bez věží, na všech stranách obehnán mohutným příkopem a valem s padacím mostem, jako mnoho hradů přemyslovského typu. Počal zanikat vcelku brzo, za časů Václava IV. již zanikl, svůj díl pochopitelně mělo i vypálení krajem táhnoucími husity. 

K zřícenině hradu se lze snadno dostat po červené trase z obce Purkarec, která stejně jako hrad leží na levém břehu Vltavy mezi Hlubokou a Týnem nad Vltavou. V Purkarci, staré plavecké osadě se zhruba dvěma stovkami obyvatel, je i malé muzeum voroplavby.

Kdo se nebojí psů a rád víno, může ověřit pravost pověsti, podle níž vzrostlý krvelačný černý pes hlídá vinný sklep plný sudů, ukrytý pod zříceninou a čas od času se příchozímu otevírající. Či je možno zkusit zbohatnout, pokud jako kdys jistá chudá žena zde narazíte na kopu dukátů.

Ale pozor na šedivého mužíčka, možná namísto toho donesete domů slepičí trus - na rozdíl od hocha, který zde nalezl jakási čtyři žlutá kolečka, z nichž se staly dukáty. Zda facku od neviditelného v temnotách dostal čeledín za to, že při pozpěvování nedržel notu, či to byla dobře míněná výstraha před divým psem s žhnoucíma očima, lze též dnes jen spekulovat. Co by to však bylo za hrad bez pověsti?!

V lesích nedaleko Purkarce stojí za návštěvu osamocená kaple sv. Rozálie, pocházející z druhé poloviny 17. století. První rekonstrukci zažila r. 1822, novější pak v 90. letech století, dnes již zvaném minulé. Pochopitelně u ní nechybí průzračný pramen, kvůli kterému sem mířily kdysi davy poutníků. Bývalé poutní místo je dnes klidnou lesní lokalitou, ožívající však v létě ruchem nedalekého tábora Rachačky. 

Ať tedy již zatoužíte hledat v malebných rozvalinách poklad, servat se s dravým psem, navštívit čistý pramen či zavzpomínat na časy voroplavby, pak Purkarec a jeho okolí je tím pravým místem pro aktivní odpočinek i poznání.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám