Článek
Pietní setkání začalo v neděli 8. května na vojenském hřbitově v Ruprechticích. Památku všech, kteří ve válce položili svůj život uctilo vedení města, kraje, vojenské posádky a dalších institucí.
Poté se účastníci přesunuli k Památníku bojovníkům a obětem za svobodu vlasti na Štefánikově náměstí, kde se slova ujal primátor Tibor Batthyány.
„Těch 71 let, které uplynuly od konce druhé světové války, mimo jiné znamená, že generace po nás se již nebudou moci setkat s přímými svědky a pamětníky. O to větší význam budou mít postupem času tyhle vzpomínkové dny. Proto jsem nesmírně rád, že našim potomkům můžeme odkázat další pietní symbol. Bude jím dceřiná Lidická hrušeň, tedy přímý potomek dnes již památného stromu, který v roce 1942 jako jediný ovocný strom přežil nacistické vyhlazení Lidic. Věřím, že všichni, kteří se kdy u dceřiné Lidické hrušně na Štefánikově náměstí zastaví, si alespoň krátce připomenou památku obětí lidického masakru a zároveň památku všech bojovníků a obětí druhé světové války. A že si také uvědomí poselství naděje, které v sobě tenhle strom nese,“ uvedl primátor Tibor Batthyány, který za štěp Lidické hrušně poděkoval přítomnému předsedovi Občanského spolku Lidice a otci projektu Posel naděje Antonínu Nešporovi.
Těsně před samotným sázením primátor uložil do země tubus obsahující poselství budoucím generacím, aktuální vydání Libereckého zpravodaje, seznam zastupitelů a současné mince. Na aktu se symbolicky podílel také přímý svědek událostí v Lidicích, pan Václav Hanf, který přijel do Liberce na pozvání primátora Tibora Batthyányho z Velkých Hamrů. V době vpádu nacistů do Lidic mu bylo pouhých 8 let.
Dnes jednaosmdesátiletý pamětník má ale tehdejší události v živé paměti, vypráví: „Poté, co nás nacisté odtrhli od rodičů, nás nakonec odvezli do polské Lodže. Přes osmdesát dětí. Já a moje dvě starší sestry jsme byli jedněmi z hrstky dětí, které vybrali na německou převýchovu. Ostatní děti poslali na smrt do vyhlazovacího tábora. V německé rodině jsem byl jen krátce, protože mě měli za zlobivého a poslali do výcvikového tábora Hitlerjugend.“
Po skončení války putoval spolu s dalšími do shromažďovacího lágru v Rakousku. Válku přežily i obě sestry Václava Hanfa, ale sourozenci nadále pohromadě nevyrůstali.
Liberec již je 14. místem, kde Lidická hrušeň poroste. „V letošním roce bychom jich měli z připravených roubů vysadit celkem šest. Liberecká je první. Štěpy Lidické hrušně připravujeme pro ty, kteří o ně projeví zájem. Každoročně ale záleží na tom, kolik roubů se ujme. Někteří zájemci musí čekat i na další rok,“ vysvětlil Antonín Nešpor z občanského spolku Lidice. Také Liberec měl o Lidickou hrušeň zájem již loni, ale nebyla k dispozici.
Nezbývá tedy než věřit, že Lidická hrušeň ve městě pod Ještědem pevně zakoření, bude stejně odolná jako mateřský strom v Lidicích a bude mostem spojujícím budoucí generace s minulostí i naší současností.
Pamětní deska připomínající 8.květen 2016 - den vysazení Lidické hrušně v Liberci
Liberecká hrušeň je zatím jen slabým kmínkem, ale jistě z ní vyroste stejně odolný strom jako je ten lidický
Budoucí generace již nebudou mít možnost se seznámit s přímými účastníky tragických okamžiků naší historie