Jiřího Tunkla, krutého pána na Brníčku, utloukli v Šumperku jeho poddaní

Tunklové se během několika desetiletí vypracovali z bezvýznamných zemanů mezi velmi bohatou severomoravskou šlechtu. Zakladatelem byl Mikuláš Tunkl, který obdržel do zástavy od markraběte Jošta Hranice. Tunklové se psali z Brníčka a ze Zábřehu, německy Tunkl von Aschbrunn und Hohenstadt. Jeho syn Jan Tunkl byl příznivcem husitů a jejich podporovatelem. V jeho šlépějích šli i synové. 

Brníčko, považované za nedobytnou pevnost, bylo významným centrem značně rozsáhlého panství. Odolávalo všem nájezdům, nedobytné bylo i za husitských válek. Tunkl doprovázel císaře Fridricha IV. při cestě do Říma. Jeho synové bojovali po císařově boku 1462 ve Vídni, když se vzbouřili proti císaři měšťané. Tunklové se vyznamenali v panovníkově doprovodu, o tři roky je císař zařadil mezi korouhevní pány.

Toto povýšení nebrali v potaz moravští stavové, nakonec je ale o deset let později přijali do panského stavu. Byli zbohatlíci a za peníze se dá koupit v každé době vše.

Za válek Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem bojovali po boku českého krále, Korvínovi vojáci v roce 1471 hrad oblehli a částečně pobořili. Sice byl opraven, ale už jen na pár desítek let. Od roku 1513 je jmenován jako pustý. Po nějaké době bohatství Tunklové promrhali, na konci 16. století se stali bezvýznamnou živořící šlechtou. Vynořili se až v 17. století ve státních službách a vojsku, některé větve žijí v cizině.

Nejvýraznější postavou rodu byl Jiří Tunkl, schopný podnikatel, ale naprosto bezohledný člověk, který měl spory se sousedy. Proslul jako zakladatel rybníků, ale své poddané nešetřil. 

V roce 1493 se proti němu vzbouřili měštěníni v Šumperku, zajali ho a nakonec utloukli. Tunklův současník Viktorín Kornel ze Všehrd napsal, že poddaní Tunkla „pána svého, jsou porazili, zranili a skoro zabili, takže jest od toho bytí nevstávaje, umřel.“ Tunkl byl tak neoblíbený, že se vypravuje legenda o jeho nočním bloudění po kraji, kterému vládl. Podle pověsti se zjevuje zapřažený do pluhu a poháněný čertem.

V erbu měli Tunklové stříbrnou kaprovitou rybu na modrém poli. Někdy se ale podobala podobnou štice, kresby se různily. Ryba byla kreslena i se zlatým obojkem. Ryba v erbu poukazuje na tunklovské rybníkářství.

Zřícenina Brníčka byla donedávna zarostlá křovím, jak mi řekl jeden pocestný, ale díky nadšencům se daří památku konzervovat a očišťovat od náletových dřevin.

Ruiny stoj na vrcholu obklopené oválným příkopem. Na jižní straně měl předhradí. Zachovány zůstaly trosky dvoupatrového paláce, části zdí, a pilíře zesilující hradbu.

V Brníčku se narodil generál Karel Lukas. Vynikající důstojník, odbojář, člen Obrany národa, byl ubit ve vězení na Pankráci v roce 1949 při vykonstruovaném procesu.