Článek
Osobní zážitky vždy předčí zprostředkovaná vyprávění. Tuto pravdu potvrzují i velmi čerstvé dojmy z návštěvy křižáckých jízd (velikonočních procesí na koních) v Horní Lužici, v okolí měst Budyšína, Kamenze a Hoyeswerdy.
Jediný den v roce, kdy je tato podívaná v Lužici pořádána, je Velikonoční neděle, kdy se na neobvyklé putování vydává devět různých procesí téměř dvou tisícovek Lužických Srbů, jezdců na koních oblečených v černých oblecích, s dlouhými svrchníky a vysokými cylindry na hlavách. Slavnostní ráz procesí podtrhují vyhřebelcovaní koně ve svátečních postrojích, s bohatě zdobenými hřívami a vyšívanými stuhami na oháňkách.
Staletí předávaná tradice křižáckých jízd má kořeny ještě v předkřesťanských dobách, kdy se věřilo, že pokud jezdci třikrát obkrouží pole a louky, zajistí jim ochranu před zlými silami a zejména hojnou úrodu. Tento zvyk v pozdějších dobách s příchodem křesťanství byl spojen se zvěstováním zprávy o zmrtvýchvstání Ježíše Krista o velikonoční neděli. Byl udržován zejména na územích osídlených katolickými Lužickými Srby, západoslovanským národem, který společně s dalším Polabskými Slovany se usídlil na území dnešního Německa podél řeky Labe až k Baltskému moři před více než 1000 lety.
V současnosti jde jen o malý slovanský ostrov v Horní a Dolní Lužici, dnes součásti německých spolkových zemí Sasko a Braniborsko. K nejmenšímu slovanskému národu se dnes hlásí okolo 70 000 Lužických Srbů. Jejich kultura se uchovává zejména předáváním tradic a zvyků z generace na generaci; více než třicet lužickosrbských lidových zvyků je zapsáno na seznamu kulturního nehmotného dědictví UNESCO.
Velikonoční jízdy jsou unikátní tradicí. Tento zvyk působící jako oslava katolictví, je přitom starou pohanskou slavností. Lužickým Srbům se ji podařilo uchovat i přes všechny tlaky, kterým museli v dějinách čelit (reformace, nacismus či nepřízeň komunistického režimu). Za NDR byla tradice procesí přerušena, opět se rozvíjí od 90. letech 20. století. Těší se velkému zájmu turistů nejen z Německa, ale i okolních států. K nejnavštěvovanějším patří procesí v Budyšíně, kam míří nejvíce návštěvníků. Tato jízda ale nepatří k největším. Účastní se jí okolo 100 svátečních jezdců.
Nejpůsobivější je průvod jezdců objíždějících vesnice v okolí obce Ralbic. Letošního se zúčastnilo více než 600 jezdců. Zážitek, na který se dlouho nezapomíná. Jezdci se nejdříve shromáždí v kostele při bohoslužbě, při které zpívají náboženské písně v němčině i srbštině, poté nasednou na koně, převezmou korouhve a kříž, přijmou požehnání, třikrát objedou kostel a vesnici a vydávají se za zpěvu písní do okolí, nakonec se opět vrací do Ralbic, po krátké mši se zpěvem znovu třikrát sbor 600 zpívajících jezdců objede kostel a hřbitov, za zvuku kostelních zvonů je jízda ukončena.
Za velmi působivým zážitkem se opět můžete vydat o příští Velikonoční neděli.
