Hlavní obsah
Ve filmu Pohádka máje měl Svatopluk Beneš za partnerku Natašu Gollovou. Foto: archiv autora

Jako jeden z největších filmových milovníků si Svatopluk Beneš zahrál s nejkrásnějšími herečkami

Uhlazenost a šarm gentlemana. Tím disponoval herec Svatopluk Beneš, jeden z českých prvorepublikových milovníků. Ve svém hereckém i civilním projevu měl vše, co se žádalo - intelekt, smysl pro jemný humor a eleganci. Těmito atributy ostatně oplýval po celou dobu své aktivní herecké kariéry.

Ve filmu Pohádka máje měl Svatopluk Beneš za partnerku Natašu Gollovou. Foto: archiv autora
Jako jeden z největších filmových milovníků si Svatopluk Beneš zahrál s nejkrásnějšími herečkami

Narodil se 24. února 1918 v Roudnici nad Labem a k divadlu inklinoval už jako kluk. Bylo mu patnáct, když přestoupil z roudnického gymnázia na pražskou konzervatoř, aby se z něj posléze stal vyhledávaný filmový a divadelní herec.  Ostatně hned po ukončení studia herectví byl mladý adept slávy angažován do Brna i do Bratislavy - a zvolil si tehdy Brno.  

Když ale přišla nabídka z vinohradského divadla v Praze, neváhal ani chvíli. To bylo v roce 1937, kdy už měl za sebou první filmové role. Na tu zásadní si však musel ještě dva roky počkat, a bylo to ve filmu Ohnivé léto (1940), kde měl za partnerku Lídu Baarovou. Teprve potom se objevil jako student Ríša - a po boku Nataši Gollové v roli Helenky - ve filmové adaptaci románu Viléma Mrštíka Pohádka máje (1940).

Další jeho slavnou partnerkou byla Vlasta Matulová, s níž si zahrál ve filmu Minulost Jany Kosinové (1940). Několikrát mu byla filmovou partnerkou také Adina Mandlová, s níž prožil krátkodobý milostný vztah.

Typ mladého intelektuála Svatopluku Benešovi seděl, jak tomu byla například v Pacientce dr. Hegla (1940). Neméně výrazný byl ale i jeho zhýralý poručík Rudolf Kala v dramatu Noční motýl (1941), kde měla hlavní roli Hana Vítová. Zvrat nastal až po roce 1945, kdy se ke svému typu vrátil snad je ve veselohře Hostinec U kamenného stolu (1949). Zajímavá příležitost ho potkala až ve filmech Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957), kde si "střihl" vděčnou roli nadporučíka Lukáše.

V 50. letech minulého století přešel do souboru Městských divadel pražských, ale hostoval také v Národním divadle nebo na malých scénách, například v Semaforu nebo Činoherním klubu. Nejraději prý hrál profesora Higginse v Pygmalionu nebo Beckwita ve hře Smutek sluší Elektře.

Třicet let jezdil s nejrůznějšími zájezdovými představeními. Zatímco v divadle dostával velké, náročné a různorodé příležitosti, za což ostatně v roce 1998 prestižní Cenu Thálie, film mu už tak nakloněn nebyl.

I když si v průběhu let zahrál v řadě snímků, hlavních rolí - jak tomu bývalo na začátku jeho umělecké dráhy - se už nedočkal. Zato zajímavých kreací sehrál pěknou řádku, ať už to bylo v detektivní komedii Slečny přijdou později (1966), v dodnes populární komedii Drahé tety a já (1974), kde hrál zlotřilého drogistu, ve špionážním snímku Tichý Američan v Praze (1977), kde měl za partnerku polskou herečku Barbaru Brylskou, nebo ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1989), v němž mu režisér Štěpán Skalský svěřil postavu prezidenta T. G. Masaryka. Drobnou roli stařečka vytvořil ve snímku Želary (2003), který byl nominován na Oscara.

„Pokaždé, když něco dělám, říkám si, jestli jsem to měl udělat takhle či onak. Spokojený bývám s hercem Benešem velice málo,” řekl v jednom z novinových rozhovorů. Je také autorem knižních memoárů Být hercem.

Svatopluk Beneš měl dvě děti z druhého manželství, dceru a syna, který je filmovým dokumentaristou. Poslední čtyři roky by herec upoután nevidomý na lůžko a život pro něj přestal mít cenu, vysvobození přišlo 27. dubna 2007. Bylo mu 89 let.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků