Článek
Studiové album s výmluvným názvem Pořád jsem to já přináší celkem patnáct písní, jejichž výsledný tvar bude pro mnohé překvapením. Kolekce má být určitou retrospektivou zpěvaččiny minulosti, vítaným potvrzením zajímavé současnosti, ale také nadějným posunem do budoucnosti. To ostatně potvrzuje i bonusová skladba Abych byla IN, k níž vznikl i povedený videoklip.
Ilona Csáková, zpěvačka s jedním z nejpodmanivějších hlasů u nás, která letos slaví dvaatřicet let na scéně, k tomu říká: „Vybrala jsem písničky, které mají posluchači rádi, ale vybrala jsem i ty, které nejsou tak známé. Dvě novinky zase naznačují směr a cestu, kterou bych se v blízké budoucnosti chtěla ubírat. Volila jsem na toto album big band, protože miluji swing a líbí se mi zvuk velkého orchestru."
Nový swingový kabát dostaly písně z Iloniny hitové éry, například skladby Proč mě nikdo nemá rád, Tornero, Pink, Natalie, Jedno tajemství, Když zbývá pár slov nebo Malý vůz. Ilona Csáková natočila celé album za podpory výtečného big bandu, přičemž spojila své síly s nejmladším zpívajícím kapelníkem Petrem Sovičem.
„Ilonu jsem poslouchal už jako kluk v pubertě, a když jsem dostal možnost podílet se na tvorbě její desky dost mě to potěšilo. Zeptal jsem se jí, zda by nestálo za to její skladby předělat po vzoru vývoje ve světové populární hudbě v rámci crossoveru žánrů do jazzu a swingu. Samotné natáčení probíhalo skvěle, protože Ilona je ve svém projevu velice invenční. Nazpívala si i všechny vokály na desku sama, a to mě muzikantsky moc baví,“ poznamenává kapelník Golden Big Bandu Prague Petr Petr Sovič.
Kromě již zmíněných ověřených hitů naleznou posluchači na novince i písně, které složili Ondřej G. Brzobohatý, Jiří Škorpík, Augustin Bernard a Patricie, nebo úplnou novinku – duet s Karlem Gottem nazvaný Pláč (Crying).
Zpěvačka k tomu dodává: „Ani jsem netušila, jak zásadní se pro mne stane píseň Pláč v podání Karla Gotta. Postupem času jsem zjistila, že je to píseň, kterou napsal Roy Orbison, a když jsem ji pak do třetice objevila ve filmu Davida Lynche Mulholland Drive jako Llorando, zamilovala jsem se do ní definitivně. A to vyslyšel Karel a prohlásil, že si ji společně jednou zazpíváme. A stalo se. A tak se mi splnilo jedno z mých dalších velkých přání."
Textařsky jsou na albu zastoupeni Tomáš Roreček, Vladimír Kočandrle, Karel Šůcha, Roman Štefl, ale také Zdeněk Borovec, Jiřina Fikezová nebo samotná zpěvačka. Výrazným charakterem alba je skvělý zvuk, který je výsledkem velkorysého způsobu nahrávání. Během nějž dostaly zásadní prostor „živé“ nástroje a velké hudební těleso a vzniklo tak skutečně povedené swingové album.
Podmanivý charakter alba Pořád jsem to já, k jehož vrcholům patří i písně 49 dní do jara (duet s Martinem Poštou), Bouře nebo Nemusíš zůstat, podporují i stylové černobílé fotografie Lenky Hatašové, která s citem sobě vlastním nafotila fotoset, jež skvěle dokresluje novou část kariéry zpěvačky s tajemným altem a charismatickým vystupováním.