Článek
Když v prosinci roku 1736 proběhl v kostele sv. Václava v Dobrušce křest novorozeného chlapce z rodiny místního měšťana Václava Šenkýře a jeho ženy Anny Šenkýřové, který dostal jméno Václav, nikdo nemohl tušit, s jakou slávou se do tohoto chrámu - alespoň symbolicky - bude vracet v 21. století.
Dobrušský rodák Václav Šenkýř, vysvěcený 1765 na kněze, jenž u emauzských benediktinů přijal řádové jméno Augustin, se stal významnou osobností pražského hudebního života 18. století - byl nejen ředitelem kůru v Emauzském klášteře, ale také znamenitým varhaníkem, houslistou, hráčem na violu da gamba nebo pedagogem, proslul však i svými kompozicemi.
Přestože jméno skladatele Augustina Šenkýře upadlo neprávem v zapomnění, dočkaly se po čtvrt tisíciletí jeho skladby novodobého nastudování a velkých potlesků.
Na úvod koncertu v pátek 15. listopadu zazněl Koncert F dur pro varhany a orchestr Šenkýřova současníka Jana Křtitele Vaňhala, který také zanechal stopu pod Orlickými horami, když v 18 letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně.
Pak už následovaly Salve Regina pro soprán, alt, smyčce a varhany a především Requiem pro sóla, sbor, 2 housle, 2 lesní rohy a basso continuo skladatele, odbornou veřejností označovaného jako Mozart z Dobrušky.
V kostele sv. Václava v Dobrušce vystoupili: Tereza Hořejšová (soprán), Anita Jirovská (alt), Jakub Koś (tenor), Jaroslav Patočka (bas), Petr Hostinský varhany, pěvecký sbor ZUŠ Františka Kmocha v Kolíně Cantores Cantant, Orchestra Antiqua Artists Melodiam pod vedením dirigenta Jakuba Hrubého, iniciátora novodobých premiér.
Z Requiem Augustina Šenkýře.
Jakub Hrubý.