Hracholuská přehrada s nádechem nonšalantní prvorepublikové atmosféry

Žádná pseudoarchitektura současnosti, většina nese patinu mnoha desítek let.

Motorová loď, jíž se tradičně říká parník, jezdí mezi přístavní nádrží a stanovištěm Butov, které se nalézá nedaleko Stříbra. Plavidlo pojme 150 cestujících, plavba mezi oběma cílovými body trvá zhruba 80 minut. Není to nuda, cestovat na lodi, scenérie se mění, podjíždíme dva mosty, jeden je železniční, trať vede do Bezdružic, kde se  v létě na místní lokálce přepravují stovky nadšenců starých železnic.

Vyjíždíme z Vranova, kotviště se nachází u řopíku. Když bunkr stavěli, byla Mže říčkou dost hluboko pod vojáky. Plavidlo vyrobené v roce 1966 v Maďarsku pojme 150 pasažérů, v polovině zastávek je na lodi plno. Břehy jsou povětšinou porostlé borovicemi a dalšími jehličnany, moc míst na koupání nenajdete - na severním břehu u Butova, na protějším břehu kempy Radost a Transkemp. Ten se nachází nedaleko hráze. Vše je poklidné, žádný kravál, spíše to připomíná atmosféru, jak ji vídáme v předválečných filmech.

Hracholuská přehrada sloužila jako vodní zdroj Škodovým závodům v Plzni, i obyvatelstvu, také působí jako zadržovací v případě velké vody. Přítokové vodní zdroje jsou dva, hlavně Úterský potok přivádějící vodu z Úterska a Bezdružicka, druhým je Žebrácký potok.  

Pomalu se suneme po hladině, na březích jsou ponejvíce rybáři, koupajících je málo, přitom voda je na koupání akorát, kolem 20 stupňů. Poslední zahoukání lodního klaksonu a zakotvujeme v přístavišti u hráze. Najdete tu půjčovnu lodí i elektrolodí, je tu místní jachtklub, restaurace. Vše příjemné, čisté. Už víte, kam jet?