Článek
Je to kniha nabitá nejen faktografickým (i fotografickým) materiálem o této svébytné a oblíbené herečce, ale také hlubším zamyšlením, které rozhodně zaujme všechny čtenáře, kteří Naděnku (jak ji její přátelé a obdivovatelé říkají) mají rádi.
Při psaní této publikace se prý bránila tomu, aby kniha nebyla jen snůškou faktografických dat či filmografie - a tedy vlastně dílem bez duše. Inspiraci pro napsání knihy jí byly zejména časosběrné filmy dokumentaristky Heleny Třeštíkové a hlavně vztah k Nadě Konvalinkové, jako herečce a ženě, kterou se zájmem sledovala od svých dětských let, kdy se chtěla stát herečkou, tedy vlastně kolegyní té velké Nadi Konvalinkové.
Kniha, kterou vydalo pražské nakladatelství Petrklíč, však pojednává i o dlouholetém přátelství Nadi Konvalinkové s Květou Fialovou, o jejím „nakažlivém“ smíchu, o módě, jídle i pochoutkách, o eleganci stejně jako o Nadačním fondu, ve kterém oblíbená herečka mnoho let působí.