Habartovský fesťák se znovu pral s nepřízní počasí

Počasí festivalu od počátku nepřálo, přesto se okolo šesté hodiny večerní místní Fíci postarali o nastartování hudebně velmi zdařilé akce. Diváků však bylo pomálu a to i přesto, že vstupné bylo dobrovolné. Přesto z pod střechy fotbalových kabin a v postaveném stanu poslouchalo písně znějící z pódia několik desítek posluchačů.

O průvodní slovo se letos staral moderátor Aleš Pokorný, který se snažil ze všech sil přetrumfnout rozmary počasí. V bezprostředním sledu se za sebou na scéně vystřídaly kapely Alison-Kraslice, Trepka-Nejdek, Sekvoj-Praha a Bodlo-Chodov. Produkce všech zmiňovaných si jistě více než zasloužila potlesk diváků, jejichž počet se přeci jen s houstnoucím šerem zvyšoval, poněvadž i déšť pomalu ustával.

Před desátou hodinou večerní byla naplánovaná přestávka, jež byla vyplněna zakončením oslav Dne dětí. Na pouť potemnělou oblohou se postupně vydaly takřka tři stovky lampiónů štěstí, za nimiž pak následoval perfektní dvacetiminutový ohňostroj.

Většina diváků pak areál TJ Baník Habartov opustila, ale odhadem něco mezi dvěma a třemi sty  lidí zůstalo, neboť se těšilo na setkání s Wabi Daňkem a Milošem Dvořáčkem, kteří se stali zlatým hřebem letošního ročníku Habartovského fesťáku. Vždyť písně jako Rosa na kolejích, Hudsonský šífy, Píseň, co mě učil listopad nebo Montgomery mnozí z nás znají již desítky let a jsou nám velmi blízké.

A oba pánové nezklamali. Většina pecek opravdu zazněla, navíc se Wabi prezentoval i humorným průvodním slovem a do éteru vypustil i několik svých žertovných veršovánek. Bylo to tedy skvělé zakončení dalšího uplakaného ročníku. Věřme, že i napřesrok si festival udrží podporu města a sponzorů, abychom se i my v Habartově znovu dočkali nějaké té hudební legendy.