Článek
V září roku 1938 se v našem pohraničí odehrály desítky a stovky větších i menších šarvátek. Agresivita a zfanatizovanost většiny tehdejších Němců žijících v Československu dostoupila vrcholu.
Terčem útoků se stali státní úřady a jejich zaměstnanci v čele s četníky, poštovními úředníky a členy finanční stráže. Střet nejkrvavější přinesly okolnosti v tehdejším Haberbirku (dnešním Habartově). Obě strany po celém dni provázeném ostrou střelbou nakonec oplakávaly čtyři mrtvé a mnoho zraněných. Ve službě vlasti ztratili své životy velitel četnické stanice, praporčík Jan Koukol, strážmistr Antonín Křepela, četař Vladimír Černý a desátník Stanislav Roubal.
A právě uctění jejich památky je hlavním smyslem každoročního zářijového pietního setkávání. Pietní akt v Habartově je třetí a poslední zastávkou na cestě Praporu SOS Falknov n. O., jehož členové předtím v tentýž den zavítají i do nedaleké Krajkové a Bublavy. I tam se totiž v září 1938 střílelo a i tam byly na straně četníků oběti na životech.
Habartovské setkání v půl jedné zahájil Vladimír Bružeňák, který jménem pořádajícího spolku přivítal na sedm desítek lidí, kteří neváhali a navzdory mírné nepřízni počasí se vydali k pomníku, aby svou přítomností dokázali, že historie a to, co naši vlast vykonali její tehdejší obránci jim není lhostejná.
Vladimír Bružeňák připomněl sled tehdejších dějinných událostí, které vyústily v onu krvavou tragédii. Hrdost a pokoru nad činy tehdejších strážců zákona vyjádřil v krátkém proslovu i starosta města Habartova Ing. Petr Janura. Třetím a posledním řečníkem se stal farář Církve československé husitské Lukáš Bujna, který se ve svých slovech soustředil na morálku každého jednotlivce a své vystoupení zakončil modlitbou za duše padlých četníků.
Nastal čas pro položení věnců a květin k pomníku. Kromě zástupců města Habartov tak svými květinovými dary přispěli i zástupci pořádajícího spolku, Policie ČR, Policejního muzea z Prahy, členové pionýra a junáka či sociální demokracie.
Asi půlhodinový pietní akt uzavřely minuta ticha, smuteční salva odstřílená čestnou jednotkou a československá státní hymna, která odezněla v podání vojenského trubače. Pak již jen velitel čestné stráže zavelel: "Pohov!" a pomník poté pozvolna zase osiřel.
Stále je však nedílnou součástí dějin Habartova, města, které si i v roce, kdy uplynulo devadesát let od počátku strašné druhé světové války připomnělo, že ještě před jejím vypuknutím se u nás bojovalo a umíralo za hodnoty spojené s demokracií, svobodou a věrností ve službě tehdejšímu Československu.
