Gutštejn, pozdější peleš lotrovskou, možná Žižka při plenění kraje přehlédl

Rodové sídlo pánů z Gutštejna postavili nad potokem Hadovka někdy na přelomu 13. a 14. století. Z Gutštejna se poprvé psal pan Jetřich v roce 1319. Hrad byl katolický a při tažení proti Krasíkovu ho měl snad oblehnout i Žižka. Jak to dopadlo, se neví. Prameny se různí. Jelikož je hrad oproti jiným téměř v dolíku, je možná verze, že ho husiti přehlédli a hejtman tu nebyl. 

Další možnost je, že se raději věnovali drancování církevních a světských statků a válčit proti pevnosti se jim nechtělo. 

Gutštejn pojmenovali po dceři hradního pána. Pro německé jméno Gutta je český ekvivalent Jitka.

Gutštejnové drželi po husitských válkách v Čechách značné nemovitosti. Jan z Gutštejna byl přívržencem Zikmunda Lucemburka, císaři mohl dát k dispozici 20 zbrojných jezdců. Císař se mu odměnil rozsáhlými dary. Jeho bratr Burian získal hrad v roce 1453. Byl nejprve katolíkem, poté přeběhl. Jmenovali ho hejtmanem Žateckého a Plzeňského kraje, stal se velmi bohatýma váženým šlechticem. Po skončení bojů se postavil na stranu Jiříka z Poděbrad. 

Jeho syn Burian byl nejvyšším kancléřem. Hrad přestal vyhovovat narůstajícím nárokům a pozvolna začal pustnout. Stal se peleší lotrů a lapků s vědomím majitelů. Gutštejnové ho prodali roku 1549 pánu na Bezdružicích Hanuši Elpognarovi. Ani ten ho neudržoval, poslední zmínka je popsána v roce 1566.

Zachovala se mohutná 25metrová věž. Ruina upoutala i filmaře. Viděli jsme ji ve snímku Z pekla štěstí 2. 

Na hradě bývalo za Gutštejnů veselo. Hradní pán rád truňkoval a za kumpána měl jakéhosi pátera. Ten, když se napil, do Gutštejna neustále ryl. Rytíř ale ne vždy měl dobrou opici. Jednou se naštval, mnicha probodl a poté nechal v tajnosti zahrabat. Od té doby prý po hradě courá mnich a čeká na ctnostného jinocha, který by ho vysvobodil. S podivem se žádný zatím nenašel. Ale je tu i duch Gutty, která se zase protivila svému otci ohledně sňatku.

Ať tu bloudí, kdo chce, zřícenina je velmi hezká. Krom zaoblené hranolovité věže, která neměla v době stavby v království podobné, se zachovaly části mohutných obvodových zdí, tvořily opevnění na útesech.

Věž měla dřevěný ochoz a hrázděné patro, z něho se dalo postřelovat prostranství mezi palácem a oběma nádvořími. Ze sklepení vedla podzemní chodba, umožňovala únik obklíčeným obráncům. Prý se tudy ale chodilo k potoku pro vodu, hrad nemá studnu ani cisternu.

Na objekt je oficiálně zákaz vstupu, není zajištěn dozor, takže se sem chodí na vlastní nebezpečí! Dbejte opatrnosti.

Při příchodu ke hradu minete bývalý dvůr Daňkov. V sezoně je tu možnost občerstvení. Bývala to výstavná stavba, měl to být dvoupatrový zámeček.

Architekt Francois Verly tu chtěl zbudovat honosné sídlo a změnit i krajinný ráz. V ohradách se tu pásly v minulosti stovky kapitálních daňků, pak přišli jiní správci, nyní je to tak trochu v rozkladu.