Článek
Klubcentrum Ústí nad Orlicí obohatilo program Roškotova divadla o výstavy, kde se mohou návštěvníci zasnít nad krásami české krajiny, zejména Orlických hor.
V průběhu února slavnostní ráz foyer prozářily hřebenové partie Orlických hor s vrchem Adamem s úžasnými výhledy na Kralický Sněžník a Jeseníky, Zemská brána a magické kouzlo Divoké Orlice.
Sám autor výstavy Josef Kvičera vyjádřil obdiv těmto krásám slovy: „Jsem romantik s hlubokým vztahem k přírodě, hudbě i poezii. Mým prvním učitelem, který mě vedl k porozumění a obdivu přírody, byl můj otec. Již od mládí píši básně a texty písní. Oslovuje mě nejen příroda, ale i hezké mezilidské vztahy a tradice. Přál bych si, aby moje tvorba dokázala zpříjemnit život nejen mně, ale i všem lidem s dobrým srdcem a smyslem pro krásu.”
Pohled na stěny s fotografiemi pak dosvědčuje uvedená slova. Citový vztah vyjadřuje děj s doprovodným názvem Růžové ráno na Adamu, Stříbrné probuzení, Usínání - okouzlení krajinou V Krakonošově království, Ráno v Petrovicích, Na Suchém vrchu, Zima na Zemské bráně, Podzim u Divoké Orlice, Studenská zátoka.
Postřehy divů přírody jsou zachyceny ve fotografiích Stříbrem oděná, Metelice, Ve dvou, Čekání na sníh a pocta lidskému konání Po sklizni, Večer na pastvě, Starosti hospodáře. A tak je možné výčtem pokračovat u všech 43 zachycených dějů a 6 rámů s básněmi.
Ústečtí návštěvníci tak mají možnost obdivovat fotografie a básně po uskutečněných výstavách v sedmi městech východočeského regionu, ale i v zahraničí. Dále se lze s tvorbou Josefa Kvičery seznámit v knihách a ve dvou básnických sbírkách Vyznání a Návraty, časopisech, na chodbách řady škol i strojírenského závodu.
Na závěr ještě autor dodává: „Těmito svými koníčky se zabývám nejen proto, abych uspokojil své zájmy, ale i potěšil a po duši pohladil druhé.”
Z přiloženého letáčku se pak návštěvník dozvídá, že Josef Kvičera žije sice 44 let v nedalekém Klášterci nad Orlicí, ale narodil se 12.února 1943 v Ústí nad Orlicí.
Takže únorová výstava je vlastně darem rodného města k jeho životnímu jubileu 75 let a jistě s projeveným zájmem návštěvníků i potěšením.
A tak závěrečná melodie Máš má, ovečko, dávno spát, píseň ptáků končí... neskončila pro jubilanta dnem vernisáže, ale bude s doprovodem múz a přáním všech přítomných pokračovat další početnou řadou let.
