Hlavní obsah

Film Božská Ema v době prvního uvedení cenzoři raději stáhli z distribuce

Novinky, Robert Rohál

Pětatřicet let uplynulo od uvedení českého filmu Božská Ema, kterým jeho tvůrci vystavěli pomyslný pomník největší sopranistce všech dob Emě Destinnové. Snímek režiséra Jiřího Krejčíka byl ve své době vnímán také jako kritika normalizačních poměrů.

Foto: archiv autora

Hlavní roli ve filmu Božská Ema vytvořila slovenská herečka Božidara Turzonovová.

Článek

Tvůrci filmu - režisér Jiří Krejčík, scenárista Zdeněk Mahler nebo kameraman Miroslav Ondříček - si nevytýčili zrovna jednoduchý úkol. Film, který vznikal v nelehké době, patří přesto k tomu nejlepšímu, co mohli diváci v tuzemských kinech vidět.

V Praze ale stejně běžel jen v okrajových kinech. A potom ani už moc neběžel, protože tehdejším cenzorům vadilo jeho vlastenecké poselství. Tehdy se stal jakýmsi manifestem lidí, kteří nesouhlasili se společenskými poměry v normalizační éře, díky tomu mohl být uváděn až po roce 1989.

Výpravný film se nemohl natáčet ani na zámku ve Stráži nad Nežárkou, který operní diva koupila už před první světovou válkou a ve kterém byla rakouskými úřady v roce 1916 internována. V době natáčení filmu sídlil už v tak v devastovaném sídle ústav pro mentálně postižené dívky, a proto k exteriérovým scénám posloužil zámek Štiřín.  

Božská Ema není ani životopisným filmem, ale spíš jakousi férií z určitého období života světově proslulé pěvkyně. I když v úvodu "proběhne" v obrazové zkratce její velká kariéra, kterou udělala v zámoří, je film o pozvolném pádu a zmaru. Ema Destinnová, která se po příjezdu z Ameriky dostala pod trvalý dohled rakouské policie, protože byly u ní nalezeny špionážní materiály, se už nikdy nevrátila tam, kam patřila.

Jako politicky podezřelé osobě, která je obviněna ze špionáže, jí byl zabaven pas a stanoven policejní dozor. Uchýlila se na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a doufala, že se vše změní. Nezměnilo.

Když umělkyně odmítla účast na koncertě podporující rakouský Červený kříž, padlo jak vycestování do Ameriky, tak veškeré smlouvy zaručující horentní honoráře. Měla na rok 1917 dosud nejrozsáhlejší kontrakty – 76 večerů pro Metropolitní operu a pro Newyorskou filharmonii. Ve svém bezútěšném čekání na svobodu protestovala proti Rakousku alespoň umělecky tím, že zpívala na velkých národních koncertech, obvykle s červenobílou stuhou na šatech a s policejním dozorem v zádech.

Melancholicky laděný snímek Božská Ema stojí a padá na výkonu Božidary Turzonovové, přičemž pěvecké party nazpívala Gabriela Beňačková. Také další herecké obsazení je excelentní, což dokládají jména jako Juraj Kukura, Jiří Adamíra, Miloš Kopecký, Josef Somr, Ćestmír Řanda nebo Josef Kemr.

„Režisér si tvrdošíjně prosadil natočení mimořádně kvalitní předlohy a přes četné normalizační obtíže vznikl poctivý, poučenými diváky vděčně přijímaný titul, který zaujal, ačkoli nešlo o komedii,” píše o snímku ve své knize Lexikon českého filmu Václav Březina.

Další reprízu filmu Božská Ema uvede v úterý 20. ledna druhý program České televize.

Reklama

Výběr článků

Načítám