Článek
Jméno převzali po knížeti Ivanovi, jenž se v 9. století usadil nedaleko Berouna, v místě známém jako Svatý Jan pod Skalou. Malby v kostele jsou plné symboliky, i zednářské, tu mohli znát jen úzce zasvěcení, ale kdo z takových sem chodil?
Poustevny většinou zakládaly řeholní řády nebo vrchnost, většinou se stávali poustevníky lidé, kteří měli po krk světského života, přitom ale nechtěli vstoupit do žádné řehole. Žili z milodarů. Stávalo se, že se na poustevničení dal i obyčejný lump. Oděni v hnědém plášti se škapulířem a kápí, u pasu růženec a kříž užívali poustevníci řeholní jména.
Poustevničil ze smutku po ženě
Teplickou poustevnu nechal vystavět nejvzdělanější poustevník v českých zemích, filozof a doktor medicíny Johan Maxmilián Peither z Peithersberku. Na poustevničení se údajně dal po smrti své zlostné ženy, která se při obědě, k němuž přišel pozdě, rozčílila natolik, že se zadusila knedlíkem. Každopádně v broumovském klášteře měl syna, takže to z Teplic měl blíže než z Prahy.
Spali na rakvi
Kostelem dozněly varhany, na něž hrál Ladislav Šikut, průvodce po památce a člen sdružení za její záchranu a obnovu.
Nejprve procházíme poustevnické cely, výzdobou je obraz lebky na stěně, obraz Svaté trojice, Panny Marie a Svatého Ivana. Klekátko, modlitební kniha a prkna položená na otevřené rakvi, sloužící za lůžko.
Lebka s rakví prý symbolizují biblickou větu „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“.
Zachovala se i černá kuchyně. Poustevníci se živili jako bylinkáři, kostelníci, hrobníci i výrobou brýlí a péčí o léčivé prameny. Nesměli žebrat.
Pro koho?
„Doktor Peither musel být příslušníkem zednářské lože, o tom svědčí 13 symbolů vymalovaných na freskách. Novodobá pražská lóže vznikla v roce 1741, doktor odešel do Teplic o sedm let později,“ upozorňuje na malby Šikut. Na stropě jsou i další alegorie, které ale sotva mohla zachytit duše venkovana, jenž se přišel pomodlit. Komu byly symboly v zapadlém kostele určeny? Zednářů jistě nepřicházely zástupy. Ani v případě nebeské armády devíti hlavních skupin andělů, od šestikřídlých po dvoukřídlé, nejde jen o náhodné vyobrazení.
Boží trůn, k němuž zvou dva vymalovaní poustevníci, je spojením křesťanské a zednářské symboliky, o té se průvodce rozhovoří obšírně. Sedím v kostelní lavici a snažím se vstřebat množství poznatků, tryskajících z úst vypravěče. Je jich mnoho, ale jděte si je poslechnout sami.
Poustevníci bývali i v ohrožení, v kraji občas loupila vojenská cháska. Podle Šikuta měli ivanité vykopánu chodbu na Bischofstein. Je to hodně daleko, byť by chodba byla v zemi jen částečně, nedokážu si představit její význam. Utéci se dalo v okolí kamkoli.
Poustevníky zrušil nařízením 2. ledna 1782 Josef II. Ivanitů bylo 83. Museli se oholit a odložit hábit.
Další známé poustevny byly na Křemešníku, na Sloupu, na Vyšehradě, v Chuchli a Prokopském údolí.
