Článek
V Újezdě u Trhanova mají o jeho životě, Chodsku i rebélii expozici. V oknech rozkvetlé muškáty, rozsáhlý dvůr, malá pevnost, jak jsou zdejší statky koncipovány, aby nikdo cizí nestrkal nos do vašeho, a v sedničkách malé muzeum.
Je krásně v kraji Jindřicha Šimona Baara, popisovatele dějů vezdejších nejbližšího. Však mu také na nedalekých Výhledech vybudovali pomník. O Chodsko se začali během národního obrození zajímat spisovatelé - Němcová, Erben, nejvíce ho ale zpopularizoval a celé generace v historický omyl uvedl Alois Jirásek.
Psohlavci měli ve znaku boty
Nedaleko odtud najdete Trhanov, v zámku bydlel Maximilián Lammingen z Albenreuthu, známý to vydřiduch a Chodů nenávistník - Lomikar. V zámku, v němž se nachází škola v přírodě, pobýval na pozvání svého přítele lékaře Josefa Thomayera Alois Jirásek. Zde se zrodili Psohlavci, román, který měl probudit národní uvědomění, přitom historii zkroutil, jak je u Jiráska běžné, viz Staré pověsti české, jako vývrtku.
Chodský prapor, jak jej vymaloval Mikoláš Aleš, se psí hlavou, je jednou z nepravd, trvale zaseklou do vlasteneckých myslí, symbolem na něm byly boty – Chodové je od slova choditi, hranice hlídati.
Kromě zmiňovaných Chodů domažlických se dělili ještě na přimdecké, tachovské a planské, jejich původní činností byla ochrana hranice před vpádem z jihu.
Poddansky patřili přímo pod korunu, nikdy ale nebyli svobodnými sedláky, jejich práva byla povětšinou zvyková, jen ti domažličtí měli výsady: za strážení nemuseli robotovat, odváděli malé kontribuce, volně lovili a měli vlastní samosprávu. Jenže ať byl na trůně kdokoli, pokaždé Chody někomu dal do zástavy, takže po nějaké době nevěděli, čí jsou. V 70. letech 16. století se vykoupili z poddanství Švamberků. Jenže přestali hospodařit, neplatili daně a o svobody přišli.
Když my máme pergamen
V Újezdě se dozvíte o té slavné selské rebelii, kterou vedl Kozina. Ona to byla jen malá bouře, když odmítli Lomikarovy požadavky, aby šli dělat na panské. Lomikar jen chce, aby mu panství fungovalo. Zřídil hamr, sklářskou huť, železárnu, u zámku pivovar. Ale Chodové že ne, že chodit do roboty nebudou.
U hospodařivého Němce Chodové nepochodili. Mají prý pergamen, že se dělat nebude, dávky odvádět nebudou. Chvíli se handrkovali, delegace šla do Prahy, úředníci se snažili vše uklidnit, psí hlavy na to, že ne, a že právo je na jejich straně.
Mohlo to dopadnout dobře, Kozina sice řečnit uměl, ale právě ostrý jazyk probudil Lomikarův vztek. Prosadil exemplární trest - a protože do roka zemřel, Jiráskovi se to hodilo do národního dramatu. Po Kozinovi byl nazván i pluk čs. armády, Psohlavce dvakrát zfilmovali, také opera je neminula, překlad najdeme i v čínštině.
Nářečí Chodů se nazývá bulačina podle odlišného tvaru slovesa býti v minulém čase - bul, bula, buli. Jeden by si zabulil, když vidí asijské tržnice v chodských městech a vsích.
